Lov na kamennou kouli

Slunce vyšlo už před dvaceti minutami.
Bylo mi dobře, teplota vzduchu 17 °C, relativní vlhkost 63 %. Stoupal jsem na Žalov a tetelil se očekáváními. Rozkročil jsem se nad velikým zrdcadlem, odrážejícím celou oblohu a nacvičeným pohybem jsem odemkl a otevřel kryt bolidové kamery a vyňal pouzdro s plochým filmem. Hohó, dneska tě tam určitě mám, doufal jsem celou cestu do laboratoře.
Červené světlo, vývojka, přerušovač, ustalovač, sušička, ty průtahy byly jako každý den nekonečné. Cink, doběhla minutka, zapnul jsem prosvětlovací pult a už jsem zklamaně
hleděl na fotografii na obloučky tras hvězd, nepřerušené žádným bolidem.
Dneska svůj meteorit nechytím.