Trocha kosmonautovy nostalgie na závěr ;)
Jako malej běhal každej večer za tatínkem.
„Tatínku, svítí hvězdy! Poletíme?”
Tatínek ho vzal a cestovali Vesmírem.
Dokud nebyl čas spát.
On ale nikdy nemohl usnout
a vykradl se k oknu,
kde pozoroval hvězdy.
Přál si je poznat.
Teď šel za tatínkem po dlouhý době.
Sedl si do trávy,
když zapadalo slunce
a čekal na hvězdy.
Díval se na starej hrob,
u kterýho dlouho nikdo nebyl,
protože ten nikdo byl jen on sám.
Plakal.
Lehl si do trávy a díval se na hvězdy.
Vlastně jen na tu jednu.
Zavřel oči s myšlenkou:
Světe, nech mě spát.
„Tatínku, svítí hvězdy! Poletíme?”
děkuji a dobrou noc, sejdeme se (snad) za rok.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Děkuju za všechny básně
Rya
Děkuju za všechny básně (tahle je tak krásná!) a za rok se těším!
Děkuji :). Já též!
Dia
Děkuji :). Já též!
opravdu moc krásné
Aries
opravdu moc krásné
Děkuji :)
Dia
Děkuji :)
Ježiš to je nádherný...! Tak
Queen24
Ježiš to je nádherný...! Tak a teď mi ta nevinná otázka bude pořád znít v uších...
Děkuji ^^
Dia
Děkuji ^^
Tenhle rok jsi psala opravdu
Tenny
Tenhle rok jsi psala opravdu úžasný věci! To je už pomalu básnická sbírka! :)
A tohle je taky boží.