Shoda náhod

Královna převlečená za žebračku svižně kráčí po lese k chaloupce. Cestu zná, už tudy šla dvakrát.
Do návratu trpaslíků má půl hodiny. Přihrbí se, zaklepe na okénko a Sněhurka, duše dobrá, hned zanechá poklízení.
Není hloupá, neblahé události posledních dní si pamatuje.
Živůtek i se šňůrou trpaslíci spálili, otrávený hřeben zakopali.
Neotvírá.
„Tady asi přebývá tuze zatvrzelá panička, co nemá se starým člověkem kouska soucitu,“ skuhrá královna.
Sněhurce je to blbý.
Otevře.
Na zpáteční cestě se královna rozhodne vykoupat v jezírku. Vyleze, šaty nikde.
Oboří se na trpaslíky procházející kolem po pěšině: „Kde mám šaty?“
Trpaslící ticho.
Jen nehnutě zírají.