Hložím a trním, též na ní stojím...

Do bájného města vede jedna cesta,
vyslechtěte zváštní zvěst
o královně zdejších cest.
Na začátku ostrým světlem oslepí a ohluší,
zvuky které najednou se derou lidem do uší.
Cestou se vás dotýkají čísi ruce cizí,
přízraků, co ze zorného pole rychle mizí.
Plazíte se po čtyřech a potom ke své hrůze,
zjistíte, jak obtížná je po té ceště chůze.
Správný směr ti neporadí, dál musíš jít sám,
marně se ptáš, neodpoví, "odkud, kudy kam?".
Utržíš šrámy a občas tě potěší ta cesta královská určená pro pěší.
Zdá se, že na konci smrtelník pojde,
jisté je, že svého cíle vždy dojde.