Óda na Egnatii

Krásná jsi Egnatie, panno z kurdiských plání.
Medový máš vlas, oči v barvě mořských vln…
Pro tvůj štíhlý pas svedu nejedno klání,
jen abych směl rozeznít melodii lásky strun.

Proč odmítáš však moji snahu?
Přehlížíš mě, jsem pro tebe jen vzduch…
Ty, nejčistší, mi říkáš: „vrahu!“
Tvé srdce rozdrtím, mrcho všech mrch!

V kocovině utone svědomí otce tvého.
Morálka stranou!
Sňatek náš bude domluven, bolest pro živého,
jedinou ranou…

Palác jsem ti postavil, toť svatební dar.
Vězením se ti stane, tak přísahám!
To vše kvůli tobě. Čím jsem se to stal?
Ze srázu padáš, lásko, po tobě sahám…

ale marně…