Nic

Šla - pomalu, mechanicky, noha střídala nohu. Neměla nic, jen bolest hlavy a pozvolna vznikající puchýře. Od rána nepila a snědla jen dvě nasbírané hrsti malin.
Smrkový les se zdál nekonečný. Kam jde? A nebyla tu už? Ztratila se?
Do oka jí vlétla muška. Prudce zamrkala, ale k ničemu to nebylo.
Netušila, kolik je hodin. Když měla pocit, že už neujde ani krok, lehla si do trávy.
Co tady do háje dělám?
Ale pak se podívala kolem sebe. Slunce svítilo. Ptáci zpívali. Potůček vedle ní byl průzračně čistý. A najednou si to uvědomila, intenzivně jako nikdy dřív.
Žiju.
Začala se modlit.