DMD č. 3. pro 3. 4. 2020. Téma: Mrk smrk

Šla jsem na procházku, tady na chatě u rodičů stejně není co dělat.
Procházela jsem lesem a přemýšlela jsem co všechno bych dělala, kdybych mohla.
Celý den mám pocit, že mě někdo sleduje. Ale to asi bude paranoia a málo lidskýho kontaktu. Přece jenom mi bylo zvláštně a tak jsem se radši otočila a zamířila jsem domů.
Po pár minutách chůze jsem ale přestala poznávat svoje okolí, stromy se změnili z dubů na smrky a byla větší zima. Otočila jsem se a snažila jsem se najít cestu zpátky, když v tom mě zamrazilo. Dívalo se na mě velké upřené oko.

Měla to být rutinní mise. Kontrola napřirozených jevů v běžném, ničím nevybočujícím sibiřském lese. Až na to, že všichni předchozí výzkumníci se vrátili rovnou do blázince... nebo o nich už nikdy nikdo neslyšel.
Nikolaj Petrov přešlápl. Příliš nejistě na svůj vkus. Udělal předběžný výzkum, mluvil s těmi, co měli o štěstí a vrátili se, byť do svěrací kazajky...

Už pět dní pochodu nikoho ani z dálky nepotkal. Přesto se cítí... pozorován. Všechny smysly křičí "Uteč!". Kolem nikdo, přesto místo přímo tepe nedočkavostí.

Vybaví si šílený šepot vězně ve svěrací kazajce.
Ty stromy mají oči!
Pod nohama mu tiše křupe jehličí.

Jen okamžik před útokem zahlédl mezi větvemi záblesk čtyř svítících očí. To ho zachránilo. Přesto však nestačil uskočit dost daleko, aby mu ostré drápy nezbrázdily hrudník čtyřmi šrámy. Padl na záda a zvedl levačku právě včas, aby násadou vibrokopí zblokoval výpad karnanteřích čelistí. Hned nato máchl plechovým kanystrem s vodou, který držel v pravé ruce, a zasáhl šelmu do hlavy. Se zavytím se převalila, a tím získal dost času, aby vyskočil na nohy a probodl jí krk.
Teď teprve nastal čas zkoumat škrábance. Byly dost hluboké a krvácely, ale snad se zahojí bez infekce - zatažitelné drápy karnanterů bývají poměrně čisté…

She blinked
She was but a sapling, reaching for the sun, just like her sisters.

She blinked
She stood tall, taller than her sisters, and as far as she could see, a spruce forest stretched.

She blinked
Strange structures stood where some of her sisters once stood. Those structures appeared to be made...of her sisters.

She blinked
Gone were the spruce structures, replaced by tall ones made of a strange material, and gone were more of her sisters.

She blinked
She stood alone amongst structures of metal and crystal, so tall that she couldn't see the sun. She wept.

Slavný šimpanzí tenista se dopustil nesportovního chování, když těsně před zápasem nechal poslat svému protihráči obří pugét květin. Jeho soupeř je přitom proslulý silnou pylovou alergií.

Sloní tenista nemoc z počátku kariéry tajil. Na stupních vítězů sice pokaždé slzel a posmrkával, všichni však předpokládali, že ho jen dojala výhra. Za vším však stály květiny, které medailisté dostávali.

Šimpanzův zákeřný útok nešťastného slona zcela odrovnal. Musel zápas vzdát.

„Jen si zkuste udržet chobotem raketu, když neustále kýcháte! Nebo trefit míček, když musíte pořád mrkat!“ rozčiloval se tenista později. „A víte, jak se pije slonovi s rýmou? Tohle šimpanzovi nikdy nezapomenu,“ dodal.

Sněm zvířat z severní oblasti probíhal již třetí den. Pomalu se blížilo závěrečné hlasování o tom, kdo bude zvířátkům vládnout po příští období.

Stávající vládnoucí skupina se hájila, že její přístup k vládnutí přinesl stabilitu.

Opozice argumentovala, že současný blok nemá dlouhodoubou vizi a je na čase přejít k novějšímu státnímu uspořádání. Také vztahy se sousedy hodně upadaly.

Po třech kolech debaty už byli všichni vysílení. Přešlo se k hlasování. Po hodině sčítání hlasů bylo jasno.

Před všemi zvířátky vedení předneslo výsledky.

Malební Ríšští Kozlové skončili.

Po příští období se budou o spokojenost zvířát starat Silné a Moderní Republikánské Kobyly.

“Cos to dělal člověče?”
Na nemocniční posteli ležela postava obalená v sádře a obvazech.
“Jsem myslel, že jsi jel do Itálie. Tě takhle zmlátili Carabinieri na hranicích? Prý to teď uzavřeli…” pokračoval návštěvník uždibujíc z ovoce, které přinesl.
“Ale kdeže, na Itálii zapomeň. Byli jsme v Orličkách,” ozvala se mumie zpod obvazů. “Krásná černá sjezdovka, umělej sníh a nikde ani noha. Tak to rozjedu, rozumíš. Šusuju to dolů, úplná Ledecká. Davy šílí, fanynky skandují. Jedu a jedu, když se to stalo! Jen na okamžik jsem přimhouřil oči. A když jsem je otevřel - smrk.”
Odmlčel se.
“Ty mrchy jsou hrozně rychlý.”

"He's been standing there a long time," the man noted, shifting his grip on the box he was holding. Near the edge of the woods, a tall, broad figure was just about visible.

"Yeah," Korg shrugged, "he does that."

"Is he..." The man leaned closer, "okay?"

"Nah. Really not okay. He gestured at the box, as subtly as a man made of rocks could.

"He keeps looking at that spruce." Like he was trying to catch it unawares. "Oh, yes," he handed Korg the box, shook himself, and left.

Korg sighed. "Hey Thor," he yelled towards the woods, "pizza's here!"

The unseen power slowly seeped through the space. It formed... something. He slowly crept forward. She was so focused in her meditation, she didn’t notice him.
She wouldn’t have to.
The same force that was revealing the mysterious object, stopped him once he got too close.
So it was here. The hiding place.
I cannot get to the tefakt, can I?
Well, I can... but should I?
This tefakt is way too important.
It formed completely now. She rose her hand to grab it.
“Sorry, lady.”
His bullet hit her.
No one saw. Just an eye, hidden in a spruce.

V době snížené poptávky po přepravě (rozuměj: kaštana na ostrůvku hledáš lupou) čelíme nepříjemné věci - spoustě času.
Většina pražských tramvajáků je uvyklá vražednému tempu, ze kterého se jen obtížně přepíná do takřka relaxačního módu, pročež teď nebývá ničím neobvyklým, že tramvaj v zastávce zdánlivě bezpříčinně postává.
Mě kdyby dnes na Vinohradské nezbrzdil ten ztepilý smrk, vypadnuvší z otáčejícího se kamionu, přijedu na Pavlák o čtyři minuty dřív!
Což by bylo naprosto skandální.
Lidé by se ošívali, kontrolovali hodiny, někdo by se určitě přišel zeptat, co se děje.
A já bych musel předstírat kašel, abych ho donutil vzdálit se bez odpovědi.