Velmi ospalé drabble

„A my se nedáme, nedáme se kdo co, my, nedáme se komu čemu, nikomu,“ prozpěvoval Myšák.
Ale Sovátko už mělo hlavu pod křídlem.
„Dáme si koho, co, pauzu,“ zahoukalo ospale, „ať mi kdo, co, všichni, dají svátek. Na každý pád.“
„Svátek podle vzoru pátek,“ prohlásil Myšák.
Sovátko pootevřelo jedno oko.
„Pátek není vzor, navíc je čtvrtek, a ty, Myšáku, koukej spát, nebo uvidíš, co ti dám!“
„A koho co mi dáš, Sovátko?“
„Tohle,“ hodilo Sovátko po Myšákovi polštářek.
Byl měkkoučký, vyšívaný a s nápisem Dobrou noc, Myšáčku.
„Jé,“ řekl Myšák, stulil se na něj a usnul.
A já taky jdu.