Přípitek

Nový pokus. Nový nápoj.
Staré modlitby.
Anna upila elixíru, který měl zaručeně působit. Prý pravý zázrak. Aspoň nechutnal tak strašně jako ten předchozí.
Nové chutě. Nový měsíc.
Možná to tentokrát vyjde. Na stole měla rozepsaný dopis do Čech a potom, co se ani tentokrát nedostavilo její krvácení, odvážila se tam naznačit své naděje.
Snad se zbaví toho podivného smutku, který se ozývá, když se usmívá na těhotné ženy.
Není sama, kdo se bezděčně srovnává, podle toho, jak ji Richard objímal v noci po hostině, kdy připíjeli na zdraví Jindřichovu prvorozenému synkovi.
„Tak na zdraví i tobě,“ pronesla a vypila pohár.