Elladan a Elrohir určitě čtou, dnes si ale zaskočíme za jejich chůvou. Co se jí honí hlavou vždycky, než ji najdou?
Vstávala s východem slunce. Došla do kuchyně. Zatopila v peci. Donesla vodu. Den po dni. Kameninový hrnek, sevřený prokřehlými prsty. Lavička před kuchyní, schovaná pod převislou střechou.
Rána přibývala jako kroužky řetízku.
Jen nebe nad útesy se měnilo. Někdy bylo modré jako chrpy, podepřené zlatorudě planoucí hradbou hor. Jindy, ztěžklé vodou, přikrylo obzor v mracích.
Pozorovala jižní hranici údolí.
Kdo ví, co se děje daleko odtud?
Zavřela oči a v duchu se ocitla tam, venku. Svobodně uháněla pláněmi na khandském vraníku. Spoutaná stříbrnými okovy.
Otevřela oči a seděla na prahu domu, odkud nesměla odejít. S vlastní vůlí, čistou myslí, pravdou.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
má to úžasnou atmosféru
Arenga
má to úžasnou atmosféru
Děkuji :)
Elluška
Děkuji :)
Ale všechny popisy hor jsem se naučila z Heidi.
<3
Blanca
Já se asi budu opakovat, ale... ty umíš tyhle atmosférovky prostě naprosto brilantně. A je to hořkosladký a bolavý a zároveň krásný. "Rána přibývala jako kroužky na řetízku." je skvělé vyjádření.
A v podstatě hrozně oceňuju, že jsi to napsala takhle poeticky a s přesahem, protože mě k tomu napadá třeba jenom to, že teď už nemusí kovat zbraně, ale třeba jenom řetězy pro domácí použití :D
Děkuju moc za takovou chválu.
Elluška
Děkuju moc za takovou chválu.
Ale - ale zbraně jsou hobby! Ne nemusí... nesmí. :)))
Skvostné!
Iantouch
Skvostné!
Oh, díky :)
Elluška
Oh, díky :)