45. kapitola: Rozhodnutí

„Jak dlouho už máte bolesti?“ zeptal se doktor Krum, se židlí popojel k telefonu a vytočil chirurgii. „Myslím takhle silné bolesti,“ upřesnil, mezitímco čekal na spojení.
Draco Malfoy mlčel. V popelavě šedé tváři měl výraz strachu a nelidského utrpení.
„Nemůžeš mu něco dát?“ obrátil se Harry na Viktora a ten jen mávnul rukou ke skříňce s léky.
„Doktor Krum, pohotovost, dobrý večer. Mám tu akutní osteomyelitis. Leukocyty 30 000, CRP 124, horečka 40,7. Potřebujeme okamžitou operaci.“
„Z ortopedů tu momentálně nikdo není. Noční tým operuje tu holku z podzemky.“
„Předpoklad?“
„Časné ranní hodiny. Je na tom fakt zle, byla 40 minut zaklíněná pod nápravou.“
„Spokojíme se s jakýmkoli jiným chirurgem, který je dostupný.“
„McKinnonová má na stole prasklé aneurysma a Podmore jí asistuje. Nepočká to do rána?“
„Pochybuji, že pacient bude ráno ještě naživu.“
Dracův obličej zkřivila grimasa hrůzy. Šlehl po Krumovi pohledem.
„Dobře. Někoho seženu.“
„Máte hodinu. Pak si beru volný sál a udělám to sám.“
Noční chirurgická sestra otráveně vzdychla a zavěsila. Viktor se vrátil zpátky k Malfoyovi a počkal, až Harry skončí se subkutánní aplikací Demerolu.
„Všichni chirurgové, kteří mají službu, operují, ale někoho sem pošlou. Zatím uděláme CT, zajistíme žilní vstup a zavoláme anesteziologa, aby vás připravil na zákrok.“
„Díky, Viktore.“
Harry seděl u vyšetřovacího lůžka co nejblíž Dracovi a držel ho za ruku.
„Můžeš na moment?“ požádal ho Krum.
„Jistě. Klidně lež, za chvíli jsem zpátky.“
Malfoy jen tiše zakňučel, sbalil se do klubíčka a zavřel oči. Harry ho pohladil po mokrých vlasech, než odešel na chodbu.
„Myslím, že víš, co prokáže CT.“
„Absces v měkké tkáni a sekvestr.“
„Rozsáhlý absces. Měli bychom ho seznámit s tím, jakým způsobem chirurgický zákrok proběhne.“
„Jestli před ním zmíníš slovo amputace, tak ti souhlas s operací nepodepíše. To radši pojde na sepsi.“
„V tom případě upřímnou soustrast,“ řekl suše Viktor a založil si paže na hrudi.
„Co vysoké dávky ATB?“ navrhl Harry.
„Takhle pokročilá osteomyelitida už se antibiotiky nevyřeší. Než přijde hemokultura, bude pozdě.“
„Můžeme cílit na stafylokoka. Použít vankomycin. Je to nejpravděpodobnější původce infekce. Až přijdou výsledky z laborky, můžeme léčbu upravit.“
„Pokud je to jiná než grampozitivní bakterie a pokud je agresivní, zabije ho dřív, než stačíme zareagovat výměnou léků.“
„Jasně, ale je to šance!“
„Stejná jako vrhat granát na vzdálenost padesáti metrů se zavázanýma očima. Harry, já chápu, že je to těžké, ale teď je potřeba se smířit a jednat rychle.“
Harry zaťal pěsti, až mu hlasitě zakřupaly klouby. Pak se rukama zapřel do futer protější vyšetřovny a čelem udeřil do dveří.
„Nemůžu,“ řekl prostě. „Nemůžu.“
Viktor nad ním stál, mlčky pozoroval jeho reakci a nakonec mu poněkud neohrabaně stiskl rameno.
„Kup si kafe a zajdi si na čerstvý vzduch. Až se vrátíš, budu mít jeho souhlas.“

Harry se ploužil chodbou urgentního příjmu, v ruce si nesl kelímek kávy a mířil na parkoviště sanitek, aby od některého ze zaměstnanců ostrahy vysomroval cigáro, když proti němu z prosklených dveří vyrazili záchranáři a málem ho smetli.
„Do prdele!“ ulevil si podrážděně a prsty od sebe odtahoval polité tričko, které pálilo jako ďas.
„Promiň, Harry!“ houkla za ním Nymfadora Tonksová a přes rameno mu věnovala omluvný pohled.
Doprovázela saniťáky a miminku na nosítkách tiskla ručičku.
„Doro? Co se sakra – ?“
Hodil prázdný kelímek do koše, zapomněl na cigáro a srovnal s nimi krok.
„Teddy Lupin, 16 týdnů. Jednorázová masivní hemateméza, žádné viditelné poranění v dutině ústní, oslabené dýchání 10 za minutu, tachykardie 154, Glasgow 7,“ zahlásil Bill Weasley a strčil papíry Penny Clearwaterové za recepčním pultem.
„Vyšetřovna 4,“ nasměrovala je sestra. „Volám ARO a jdu za vámi.“
„Už tejden ho trápil průjem a občas ublinkával,“ sdělovala Tonksová cestou a Harry jí pečlivě naslouchal. „Remus říkal, že jde o běžnou gastroenteritidu. Teplotu měl jen lehce zvýšenou, takže žádný antipyretika. Hodně jsme hydratovali.“
Oba si po příchodu na čtvrtou vyšetřovnu umyli a vydezinfikovali ruce. Harry navíc ještě vyměnil polité tričko za erární.
„Dobrý večer,“ pozdravila je ode dveří doktorka Sinistrová. Hned za ní vešel doktor Krum a Penny.
„Dobrej, Auroro. Doufám, že můžu zůstat.“
„Nemám nic proti, Tonksová. Info?“
„Ukončenej 4. měsíc, tejden trvající gastroenteritida, teplota max 37,5, dneska odpoledne bez teploty. Žádná vyrážka, žádný bolesti. Během spánku se najednou začal dávit. Já rozsvítím a vidím, jak do postýlky hází krvavou šavli.“
„Množství a barva?“
„Výrazně červená. Asi dvě, dvě a půl deci.“
Během zjišťování anamnézy Penny Clearwaterová připojila Teddyho na monitor životních funkcí, nasadila pulsní oxymetr, zavedla infúzní kanylu do hřbetu dlaně a připravovala sadu na odběr krve.
„Sinusová tachykardie 155, saturace kyslíkem 97.“
Viktor Krum se ujal kontroly mízních uzlin, břicha a dolních končetin.
„Zvětšené lymfatické uzliny pod čelistí a v podpaží. Břicho měkké, bez palpační citlivosti, játra v oblouku, slezinu nehmatám. Nohy bez otoku. Trup i končetiny bez exantému. Uděláme odběr na krevní obraz, zánětlivé markery, jaterní enzymy, srážlivost a hemokultury.“
Aurora Sinistrová poslechla plíce.
„Žádné chrupky, dýchání hluboké, sklípkové. Slabě slyšitelný stridor, pravostranné zastínění, možná inspirace vyzvrácené krve. Doktore Pottere, podejte mi prosím fibroskop a odsávačku. Zkusíme pročistit tracheu a bronchy. Penny, aplikujte intravenózně 6 miligramů suxamethonia a desítku Hypnodatu.“
Převzala od Harryho optický přístroj a počkala, až Penny dokončí náběr do poslední ze tří zkumavek a vstříkne do ventilu infúze svalový relaxant a hypnotikum. Potom malému Teddymu prohlédla dýchací cesty.
„Žádné známky traumatu. Larynx intaktní, bez edému, trachea volná, epitel s příměsí krve, levý bronchus čistý, průchodný. Pravý... Ano, nějaká krev tu je. Odsávání prosím.“
Harry jí do levé ruky vtiskl odsávačku a přidržel fibroskop na místě.
„Dobře zvolená tloušťka kanyly,“ pochválila ho Sinistrová. „Díky, Pottere. Tak, máme odsáto. Dýchací cesty volné.“
Vytáhla sondu z Teddyho krku, gázou mu otřela ústa a tvář a nasadila kyslíkovou masku.
„Doktorko Tonksová, meléna ve stolici přítomná?“ obrátil se na Doru Viktor Krum.
„Ne. V plíně byla jen obyčejná srajda. Žádná natrávená krev.“
„Čili horní část GIT. Spolknutí cizího tělesa?“
„O ničem nevím. Jsem s ním v jednom kuse. Určitě bych si všimla, kdyby polykal něco, co by polykat neměl. Třeba žiletky, nůžky, porcovací nůž nebo tak něco.“
„Každopádně uděláme RTG pro vyloučení,“ rozhodl Krum. „A zavoláme internu, aby poslala někoho provést endoskopii. Zákrok proběhne v celkové anestézii. Doktorko Sinistrová?“
„Postarám se o to.“
Tonksová jen kývala hlavou. Připadala si jako omráčená. Stála u lůžka a monotónně hladila svého syna po paži.
„Dám vědět Remusovi, že tu jsme. Stejně nás bude přijímat pediatrie, ne?“
„Po všech provedených vyšetřeních a laborce,“ potvrdil Harry a pohladil po paži Tonksovou. Přestože nebyl Teddyho ošetřujícím lékařem a nebyl ani ve službě, nějakým způsobem se cítil být součástí týmu a cítil, že i kvůli vlastním starostem má teď k Tonksové nejblíž ze všech.
„Nemůže to být hemofilie, že ne?“ ujišťovala se nakřáplým hlasem.
„Hemofilie je autozomálně recesivní. Pokud nejsi přenašečkou ty, Teddy ji mít nemůže.“
„Nedělali vám genetický test?“ podivila se doktorka Sinistrová.
„Ne. V rodině tím nikdo netrpěl, takže nebyl důvod.“
„Sestro Clearwaterová, přineste nám prosím pláště,“ požádal Penny doktor Krum, který nastavil rentgenový přístroj, aby mohli udělat snímky, dokud Teddymu ještě účinkuje Hypnodat. „Laboratoř bude hotová do hodiny. Pokud je krvácení způsobeno špatnou srážlivostí, uvidíme to na papíře.“
„Transfúzi zatím nasazovat nebudeme,“ oznámila Aurora. „Ztrátu doplníme dvěstěpadesátkou fyziologického roztoku. Jestliže endoskopie potvrdí, že krvácení neustalo, a bude se jednat o poruchu srážlivosti, podáme erymasu a vitamin K.“

„Přiznávám, že mám jen velmi mlhavou představu o tom, jak tady dole fungujete, ale hádám, že není úplně v pořádku nechat narkomana samotného s otevřenou lékovou skříní.“
Doktorka McGonagallová v ledabyle přehozeném plášti stála u lůžka, na němž Draco Malfoy bezvládně ležel s jehlou ještě zapíchnutou do žíly v předloktí. Doktor Krum, který právě vešel na první vyšetřovnu, aby s ním dokončil započatý rozhovor, ztuhnul překvapením. Když se vzpamatoval, přiskočil k němu, vytáhl mu injekci z ruky a hodil ji do koše na infekční odpad. Potom z odkládacího stolku sebral prázdnou ampuli.
„Morfin, 20 miligramů,“ přečetl štítek. „Do háje.“ Těžce vzdychnul, vrazil si do uší stetoskop a poslechl Malfoyovy plíce. „Bradypnoe 3 nádechy za minutu. Dám mu 2 miligramy Narkanu.“
„Nevěděl jste, že je pan Malfoy závislý na opiátech?“
„Ne. Harry mi nic neřekl. Sám mu před necelou hodinou aplikoval Demerol. A zapomněl zamknout lékárnu.“
„Někdy není na škodu věnovat trochu pozornosti drbům,“ ušklíbla se Minerva. „No, aspoň už ho má anesteziolog kvalitně předpřipraveného. Kde je?“
„Doktorka Sinistrová je na čtyřce. Máme tam kojence s krvácením do GIT. Provádí se endoskopie.“
„To tady v noci na ARU slouží jen jeden člověk?“
„Další dva jsou na sále.“
„Alastor je nahoře v umývárně a už se nemůže dočkat, až si do tohohle pacienta řízne. CT už jste dělali?“
„Je objednané. Radiologie měla poslat asistenta, aby ho odvezl.“
„A kde ten asistent je?“
„Nejspíš na cestě.“
McGonagallová podrážděně zafuněla, potřásla hlavou, až se jí z narychlo svázaného drdolu uvolnilo několik pramínků šedivých vlasů, a zvedla ostrou bradu.
„Chcete mi říct, že jste nás vytáhli z postele uprostřed noci, abychom tu seděli nad šálkem kávy, dokud nezkompletujete veškerá vyšetření a nepřipravíte pacienta na zákrok? Radiologickému asistentovi trvá cesta ze suterénu nemocnice do přízemí delší dobu než nám přes půlku města? Děláte si ze mě šoufky, doktore Krume?“
„Jdu to zaurgovat.“
„To bych prosila! Do hodiny chci mít pana Malfoye na stole! I kdybyste ho měl umývat a holit vy osobně!“
„Ano, madam!“
Viktor se napřímil, vypjal hruď, srazil paty a scházelo už jen, aby zasalutoval. Minervě zacukal koutek úst. Zjemnila tón hlasu, byť pouze o stupínek.
„Doktorka. Ještě stále jsem především vaše kolegyně, doktore Krume. Nemusíte přede mnou stát v pozoru a leštit knoflíky na plášti. Plně postačí, když budete odvádět kvalitní práci.“

Doktor Lupin sjel výtahem do přízemí, vystoupil a vrazil přímo do Nevilla Longbottoma, který vyběhl schody ze suterénu.
„Promiňte, doktore, promiňte. Spěchám k pacientovi. Neublížil jste si?“
„V pořádku, Neville,“ mávl rukou Lupin a přes prudkou bolest v žebrech se pousmál. „Klidně spěchejte dál. Nejspíš jde o vteřiny.“
„Teď už zřejmě jo. Vložila se do toho stará McGonagallová, takže můj život visí na vlásku. Zapomněl jsem odvézt pana Malfoye na CT.“
„Chápu,“ kývl, přestože nechápal téměř nic, „nenechte se zdržovat.“
Zamířil na vyšetřovnu 4 a dorazil ve chvíli, kdy doktorka Vanceová z oddělení vnitřního lékařství vytahovala sondu z jícnu jeho malého syna.
„Ahoj, zlato.“ Dora si ho okamžitě přitáhla k objetí a teprve nyní se rozplakala. Její obrovské slzy mu zmáčely košili. „Nechápu, co se stalo. Proč se to najednou všechno posralo. Odpoledne už mu bylo líp, dokonce se i chechtal.“
„Doktorko Tonksová, doktore Lupine,“ oslovila je Emily Vanceová, když odložila endoskop a stáhla si rukavice. „Teddy má na přední stěně esofagu tři drobné fisury. Rentgenové snímky neprokázaly přítomnost cizího tělesa v trávicím traktu, to znamená, že jsou pravděpodobně výsledkem úporného zvracení.“
„Mallory-Weissův syndrom?“ Remus se na ni nevěřícně zahleděl. „To bývá problém bulimiček a alkoholiků.“
„Je to dost neobvyklé,“ souhlasila Vanceová. „Ty trhliny navíc stále drobně krvácejí. Nejspíš problém se srážlivostí. Bude potřeba monitorovat hematokrit a zjistit hladinu trombocytů a koagulačních faktorů.“
„Výsledky odběrů by měly přijít do půl hodiny,“ ubezpečila je Penny. „Mám brnknout do laborky a popohnat je?“
„Buďte tak hodná,“ poprosil ji Lupin, opřel se zády o stěnu a zabořil tvář do dlaní.
Aurora Sinistrová překontrolovala stav životních funkcí, neprobírala Teddyho z narkózy, jen nechala dojet účinky etomidátu a zvedla se ze stoličky.
„Omlouvám se, ale mám ještě akutního předoperačního pacienta. Nechte malého připojeného na monitor a v případě poklesu saturace přiložte kyslíkovou masku. Penny, dejte mu padesátku K1 i. m. Každých třicet minut hematokrit. Pokud klesne pod 20, zavěsíme čtvrt jednotky erymasy. Zatím nejeví známky hypovolemie, ale při poklesu tlaku a nástupu tachykardie nasadíme miligram lidokainu a zahájíme transfúzi.“
„Zatím bych to léčila konzervativně,“ navázala Vanceová, jakmile Aurora odešla. „Krvácení není silné a po vysoké dávce vitaminu K je možné, že se hemostáza nastartuje a fisury se začnou zatahovat a hojit samy. Chirurgické řešení bych viděla jako poslední možnost.“
„To zní rozumně,“ ozval se Remus. „Postupoval bych stejně. Výživu prozatím v intravenózní formě, v případě nauzey 0,5 miligramu compasinu a vyčkávat na proces hojení.“
„Výborně. Zprávu z vyšetření nahraju do systému co nejdříve, ať ho můžete přijmout na dětskou JIP hned, jak přijdou výsledky krve. Držte se. Máte moc krásného chlapce.“
„Děkujeme, Emily.“
Zatímco Penny píchala do Teddyho ramena injekci s vitamínem K, Remus znovu objal svoji uplakanou Doru a přes její hlavu sledoval synovo pomalé, klidné oddechování.
„Tohle je životní ironie,“ šeptl do růžových vlasů a z koutku oka se mu spustila slza. „Člověk trne hrůzou, aby se mu nenarodila holka kvůli hemofilii, a když se mu narodí kluk, projeví se u něj úplně jiná porucha srážlivosti.“
„A nebo to je hemofilie a nositelkou genu jsem já. Vůbec mě nenapadlo zajít na genetiku. Bože, hlavně ať to káčko zabere.“

„Pacient není při vědomí?“ podivila se Aurora Sinistrová, když vstoupila na vyšetřovnu č. 1 a nalezla Draca Malfoye tvrdě spícího.
Doktor Krum, který na počítači prohlížel snímky z tomografie a odesílal je na chirurgii, jen neurčitě zabručel. Harry depiloval Dracovi nohu od kolene až ke kotníku a dělal, že tam vůbec není.
Sinistrová se tvářila krajně podezřívavě.
„Máte souhlas s operací, že ano?“
„Ne,“ přiznal narovinu Krum, když odentroval požadavek na odeslání souborů. „A ani ho nepotřebujeme. Pan Malfoy nám značně zjednodušil situaci, když se tu za naší nepřítomnosti nastřelil koňskou dávkou morfinu a udělal ze sebe neschopného jakkoli rozhodovat.“
„Okey,“ protáhla lhostejně Aurora, zkontrolovala zavedenou infúzní kanylu a prolétla záznamy v kartě. „Dostal 10 mg Demerolu, 20 mg morfinu a 2 mg Narkanu. Fajn. Premedikaci vynecháme a na sále dostane rovnou koktejl. Připravím dvě jednotky AB+ a dvě jednotky plasmy, křížák uděláme nahoře. Rourka osmička, hádám.“
„Devítka,“ opravil ji Harry.
Sinistrová po něm hodila kosým pohledem. Harry trochu zčervenal.
„Budu věřit vašim zkušenostem. Tedy devítka. Budete na galerii?“
„Ne,“ odmítl Potter promptně a pokusil se tu myšlenku zatlačit zpátky do boxu s nápisem Věci, na které chceš zapomenout.
Aurora zaznamenala výraz v jeho obličeji a dál to nerozváděla. Nechala Viktora podepsat pacientovu kartu, přicvakla ji k postranici lůžka, odbrzdila infúzní stojan, odpojila Dracovi monitor a vypnula obrazovku.
„Jestli jste hotov, Pottere, vezmu už pana Malfoye nahoru. Slyším Moodyho nervózní přešlapování až sem.“
Harry hlasitě polknul, vyhodil jednorázové holítko i použité papírové utěrky do koše a jemně se dotkl Dracovy tváře. Nahlas nic neřekl, třebaže hlavou se mu proháněl milion slov, která by svému příteli ještě někdy rád sdělil, a nad tím vším poletoval strach v podobě děsivého draka s černými ocelovými šupinami, ocasem pokrytým jedovatými trny a tlamou plnou ostrých zubů.
Dobře si uvědomoval, že jestli to Draco přežije (a McGonagallová už se postará o to, aby si náležitě vychutnal veškerou pooperační slast), nikdy pro Harryho nenajde odpuštění.
Věděl, že tohle je naposledy, co se ho dotýká.
Věděl, že tahle cesta na sál znamená začátek Dracova života bez narkotik a fyzické bolesti a konec jejich vztahu.
Nechal Sinistrovou zmizet ve výtahu na konci chodby, ještě jednou poděkoval Viktorovi za ochotu a pomoc, krátce nakoukl na vyšetřovnu č. 4, aby popřál hodně sil Lupinovi a Tonksové, a prošel východem na parkoviště sanitek.
„Promiňte, neměl byste jedno cigáro?“ oslovil muže v hasičské záchranářské uniformě, který stál zády k němu, hrabal se v přihrádce na vybavení a mezi prsty držel zapálenou cigaretu.
„Ale fuj! Že se nestydíš!“ zahudroval na něj muž, prudce se otočil a rozesmál se.
„Olivere!“
„Ahoj, Harry. Myslel jsem, že ty si svého zdraví vážíš a nepokoušíš onkologické kolo štěstí.“
Vytáhl z kapsy kalhot pomuchlanou krabičku marlborek a jednu mu nabídl.
Harry si ji vložil mezi rty a nechal si připálit.
„Rakovina je to poslední, co by mě teď trápilo.“
„Hm.“ Oliver se zamračil a zabouchl přihrádku. „Mám padla. Kolega teď odveze auto do garáže a já mám čas. Chceš zajít na kafe?“