Kdysi

Oba mlčí, dokud nevyjdou zpátky na denní světlo. Rozbitá špinavá dlažba. Rozbitá kašna.
„Vzpomínáte si ještě, jaký byl život před… tím?”
Vrbenský sáhne do kapes, vytáhne krabičku cigaret a sirky. Škrtne a zadívá se na plamínek. „Když se narodíte jako voda, nezapálíte si bez sirek,” řekne. „Teď už je to jen zvyk.”
Když Olena přivře oči, zdá se jí, že vidí jeho magickou auru. Rudý oheň a temnou vodu propletené v divokém tanci. Olena zamrká. Sirka zhasne, zasvítí oharek. Přelud je pryč.
„Mohla jsem vám pomoci. Kdybych se dokázala držet dál od průšvihů.”
„Minulost nemůžeme změnit,” řekne Vrbenský. „Budoucnost ano.”