Hašteřivý dub

Hádal se dub a smrk, kdo z nich je hezčí.
Smrk si byl sám sebou jistý, ale kvůli průpovídkám dubu v něm začal hlodat červíček pochybností. A ten ho začal nahlodávat více a více, až ze smrku nezbylo vůbec nic. Byl úplně prázdný.
Dub se mu začal posmívat.
„Vidíš, jak teď vypadáš? Teď už je jasné, kdo je hezčí!“
Červík to uslyšel a přelezl na dub. Dubové lýko mu nechutnalo.
„Ani ty na mě nemůžeš! Jsem prostě nejlepší,“ chvástal se a naparoval.
Jeho hlasitý smích v podobě šumění koruny dopadající k zemi, byl přerušen zvukem motorové pily a vůní benzínu.