Slovo

Oheň olizuje stránku po stránce. Věta za větou mizí v oku hladové ryby. Tesáky věků trhají pravdu ze strany na stranu. Vítr se mi hraje ve vlasech, nezkrotně uvazuje kouli lží šeptajících do ucha. Slovo taje v peci citů, pekle myšlenek. Utrhnuté ze řetězu studí jako uhlík, hladí jako trn. V rukou držím bič bouřek, meč pokory, jež strhne lavinu letící po tvých tvářích vycházejícího slunce. Někde tam, kde je úsměv slz, ano či ne. Sypajíce červánky času odtikávají dech poznání; svoboda mokne, řítící se do neznáma. Tvé výčitky dusí jiskra tonoucí v mlze jasmínové modře. Zavři oči, učiň krok.