48. Tažení

14:03
Doufám, že ses dobře vyspal. Zůstaň doma, nepřibližuj se k oknům a nikomu neotvírej. Mike za tebou posílá dva konstábly. Budou ti dělat společnost.

14:04
Jsem v pořádku.

14:04
Miluju tě.

Zastrčil telefon zpátky do kapsy kalhot a opustil kuchyňku, kde narychlo vypil jeden silný čaj.
„Už odcházíte?“ podivila se Padma Patilová, která si tam přišla odsedět pauzu.
Pod očima měla temně fialové kruhy a dvě šmouhy po rozpité řasence.
„Ano. Odcházím.“
„Jóga?“
„Ne. Tam chodím ve čtvrtek. Dnes mám kurz sebeovládání.“
Padma nevyprskla smíchy jen proto, že před sebou pořád ještě viděla bílý, strnulý obličej Romildy Vaneové, s níž se byla rozloučit v márnici.
„Nezkoušejte mi tvrdit, že zrovna vy máte problém se ovládat. Tyhle lekce by měli brát jiní experti.“
„Myslíte?“
Na odpověď už si nepočkal. Cestou z oddělení se zastavil v kanceláři primáře a nechal tam vzkaz pro Harryho, který byl tou dobou na sále. Napsal ho na poznámkový papírek propiskou se Spidermanem a přilepil ho na monitor počítače. Pak srovnal lejstra v pořadači, smetl z desky drobky od sušenek, prázdnou plechovku od energeťáku hodil do koše a jedovatě zelené jo-jo přesunul do levého horního rohu, kam patřilo.
Než místnost opustil, ulpěl dlouhým pohledem na zarámované fotografii nad čtecím ušákem. Zachycovala sedmnáctiletou Lily Evansovou v rozevlátých květovaných šatech bez ramínek, s věncem pampelišek na hlavě, kornoutem zmrzliny v ruce, tváří nastavenou slunci a očima slastně přivřenýma. Krásnější Lilyina fotografie nejspíš neexistovala. Patřila do krabice k ostatním dvěma stovkám snímků, jež pořídil mladý amatérský fotograf Severus Snape mezi léty 76‘ a 79‘ a které Harry nalezl při vyklízení bytu na Spinner’s End.
Edward zakroutil hlavou a odehnal myšlenku na to nejhorší, co Lily mohlo potkat. Musel se soustředit na svůj vlastní úkol a ustát blížící se setkání s Voldemortem. Vědomí, že Lilyin osud přenechává týmu MI6, nebylo příjemné, ale nedalo se nic dělat. S dávkou alprazolamu, kterou mu Debbie naordinovala, to bylo alespoň snesitelné. Všechny pocity, které za jiných okolností vyvolávaly tlak a tíseň, teď po něm stékaly jako kapky po skle. Bez reakce, beze stopy. Možná – až bude po dešti a všechno uschne – objeví se fleky a šedivé mapy, které ho doženou k nepříčetnosti, ale zatím je okno jeho duše nepoznamenané.

***

„Runcorn s Crabbem jsou 50 kiláků za Perthem a pokračujou po A9 dál na sever,“ oznámil Rudy a na velkoplošném monitoru ukázal Aberforthovi mapu s pohybem sledovacích jednotek.
„Čili mají namířeno k jezeru Fannich. Jejich cíl je Voldemortův reaktor.“
„Zřejmě jo. Je to pravděpodobný.“
„A vezou tam Lily Potterovou a Nevilla Longbottoma. Proč?“
„Riddle se jich hodlá zbavit,“ vyjádřil domněnku Rufus Scrimgeour. „Jako všech ostatních nepohodlných osob, které mu stojí v cestě. Kolik už jich má vlastně na svědomí? Tedy jen od doby, co začal nanovo. Lady Bellatrix, Rita Skeeterová… Luna Lovegoodová unikla jen o vlásek… Stejně tak Ludo Bagman. Corner mě před půlhodinou informoval, že toho chlapa našel na JIPce v St. Phoenix. Tvrdí, že ho vystrčili z okna ve stejný den, kdy přejeli Skeeterovou. Byl to pokus o vraždu.“
„Kdyby šlo o pouhé braní figur, zabil by je na místě a netahal se s nimi 1 000 kilometrů daleko k jadernému reaktoru, kolem kterého se všechno točí,“ namítl Aberforth. „Ano, bezesporu má v plánu je odstranit, ale je to daleko osobnější než v případě všech těch, které jsi vyjmenoval, Rufe… Co Selwyn?“ obrátil se k Percymu.
Tomu chvíli trvalo, než zareagoval.
„Ehm… Selwyn, jistě. Dělal mu starost možný zvýšený zájem o Voldemortův reaktor. Vyptával se, jestli někdo netlačí na případnou fyzickou kontrolu. Ujistil jsem ho, že nic takového nehrozí.“
„Nezajímalo ho, proč jsi mu v poslední době tolikrát nebyl k dispozici? Nechtěl vědět, co jsi dělal dnes v noci?“
„Ne.“
„To znamená, že jsi u něj nevzbudil podezření. Dobrá práce.“
„Dělám, co umím, generále.“
„Jako všichni v tomhle týmu… Rufe, už jsi zkusil tu éclairku? Je potřená domácím malinovým džemem. Chutná trochu jako linecký koláček, ale je vláčnější…“
„Když říkáš, že je to osobní, Abe, pak se dá očekávat, že zaměří stejnou pozornost i na další lidi v Lloydově okruhu. Black, Potter junior, detektiv Corner…“
„S tím přirozeně musíme počítat.“
„Měla by se jim poskytnout ochrana,“ mínil Scrimgeour.
„To nejspíš měla,“ odpověděl Dumbledore nevzrušeně. „Ale to už je vaše práce. My za bezpečnost jednotlivců nezodpovídáme.“
„Samozřejmě. Vám záleží na lidech až od určitého počtu, že?“
„Nejsme součástí integrovaného záchranného systému. Nejsme tu od toho, abychom zachraňovali životy, ale abychom chránili státní zájmy… Takže aktuální vývoj situace naznačuje, že se kolem reaktoru bude něco dít. Rudy, potřebujeme vytvořit operační skupinu, která podnikne strategické přiblížení a bude to tam monitorovat.“
„Jdu na to, pane.“
Rudy zapnul svoje handsfree a poodešel do rohu, aby ostatní nevyrušoval.
„Quentine, zaprvé došlo kafe a zadruhé chci, abys ve spolupráci s Rudym vyřídil veškerá avíza, povolení pro pohyb ve vzdušném prostoru a krytí pozemních jednotek.“
„Ano, pane!“
„Žádám o zařazení do skupiny,“ přihlásil se nečekaně Percy.
„Ne,“ zamítl jeho žádost Aberforth. „Ty se teď pěkně vrátíš na úřad a budeš tam dřepět až do pěti jako normální zaměstnanec.“
„Pane, já –“
„To poslední, co potřebujeme, je tvoje prozrazení v momentě, kdy ještě nemáme Voldemorta na mušce a celá jeho síť je aktivní.“
„Neměl byste zapomínat, že vaše pozice drží tu pavučinu pohromadě,“ podpořil generála Scrimgeour. „Jakmile Selwyn zjistí, že nejste na jejich straně, pavoučci se rozprchnou a nenechají po sobě nic. Takový průser si nemůžeme dovolit!“
„Oficiálně mám dnes home-office,“ nevzdával se Percy. „Neoficiálně můžu být kdekoli, aniž by Selwyn něco odhalil.“
„V posledních dnech už jsi riskoval dost,“ zavrtěl hlavou Aberforth. „Můžeme být rádi, že všechny ty tvoje výlety do špitálu nezaznamenal nikdo nepovolaný. Tvoje role je daná, Percy. Hraješ ji dobře, tak to teď neposer.“

***

Míjel pacienty i lékaře proudící chodbou.
U výtahů stál James Potter. Společně s Astorií Greengrassovou převáželi na JIP pacienta po autonehodě, kterého před hodinou intuboval. Oba mu věnovali pohled, než nastoupili do kabiny. V tom Jamesově se odrážela naděje, o níž sám doufal, že není falešná.
„Zítra nashle,“ zabručel Viktor Krum, který kolem něj prošel na vyšetřovnu č. 3.
„Mějte se, Edwarde,“ usmála se jiskřivě Hannah Abbottová.
Prošel přes recepci urgentního příjmu, přiložil ID kartu ke čtečce docházkového systému a popřál klidný zbytek služby Stelle, která se za počítačem nacpávala čínskými nudlemi.
U sesterny zahlédl Denisu s hrnkem kávy a fialovým stetoskopem kolem krku. Jejich oči se střetly. Inkoust a karibská modř. Usmála se jako první. Neuniklo mu, že její tváře mají mnohem zdravější barvu, než když se viděli naposled. Oplatil jí úsměv a zamířil automatickými dveřmi ven na parkoviště.
„Dobré odpoledne, doktore Snape,“ oslovil ho muž v tmavomodrém obleku anglického střihu, jemuž do vyklenutého čela nad pohledným obličejem padala pískově hnědá patka.
„S někým jste si mě spletl,“ odvětil Edward chladně.
„Myslím, že oba víme, kde je pravda, a hru na schovávanou si můžeme ušetřit. Prosím,“ ukázal Adam Selwyn na zadní sedadlo černého mercedesu, jehož dveře úslužně otevřel. „Doktor Voldemort velmi nerad čeká.“
„Nezavážete mi oči?“ zeptal se napůl v žertu Edward, když nastoupil.
„Nevidím důvod,“ odpověděl zcela vážně Selwyn a sedl si vedle něj.

***

Do chvíle, než se jí začalo chtít čůrat, měla Lily pocit, že ruce svázané za zády jsou to nejhorší, co ji potkalo. Několikrát kopla do sedačky řidiče a přes roubík v ústech se pokusila tlumočit svou potřebu.
Crabbe ji ignoroval. Zapálil si svou dvacátou cigaretu a ohulil rádio.
Lily přikročila ke krajní možnosti. Věděla, že tím riskuje život, neboť se řítili obrovskou rychlostí po silnici s nezpevněnou krajnicí a ona ležela nepřipoutaná na zadních sedačkách, ale močový měchýř naplněný k prasknutí ji dováděl k šílenství. Posunula se co nejblíž k levým dveřím, skrčila nohy, zvedla je do vzduchu a nakopla Crabbea do hlavy.
Zařval, otřeseně mrkal, jednou rukou si mnul zasažené místo a druhou se snažil srovnat řízení. Hořící cigareta, kterou leknutím upustil, mu propálila košili.
„Ty čubko jedna zasraná!“
Na nejbližší odbočce z hlavní cesty zastavil, otevřel jí dveře, surově ji vytáhl ven a stáhl jí kalhoty i se spodním prádlem.
„Tak dělej! Už mám toho po krk! V týhle pustině jsem kurva vůbec neměl bejt! Tebe měl sebrat Dolohov, až budeš odcházet z práce.“
Žádná žena, která se nesnažila vymočit s rukama za zády a spoutanými kotníky, si nedovede představit, jaká to byla dřina. Úleva to však byla tak obrovská, že jí bylo úplně jedno, že na ni při tom Crabbe civí a že pár kapek ukáplo na stažené kalhoty.
Oblékl ji, vtlačil zpátky do auta, posadil se za volant a pokračoval v jízdě.
„Teď už to doufám vydržíš až na místo,“ ucedil a zamořil interiér další zapálenou cigaretou. „Jestli ještě jednou zkusíš nějakou píčovinu, putuješ do kufru.“
Přísahám Bohu, že až se mi bude chtít znovu, nachčiju ti na hlavu, ty sráči, pomyslela si Lily, i kdybych se těmi provazy měla prokousat.

***

Mike zrovna telefonoval s policejním ředitelem přes zabezpečenou linku, když mu do kanceláře vpadli konstáblové Ackerley a McDonald. Vrhl na ně rozzuřený pohled a naznačil, ať okamžitě vycouvají.
„Šéfe, je to naléhavé!“ nenechal se zastrašit Ackerley a postoupil o krok dál, aby dal najevo, že nehodlá odejít, dokud ho Corner nevyslechne.
McDonald za jeho zády souhlasně přizvukoval.
„Moment, pane, mám tu urgentní záležitost.“ Zakryl sluchátko dlaní. „Co se děje?“
„Blacka zřejmě unesli.“
„CO?“ zahřměl Mike a cítil, jak mu na čele zaperlil pot. „Jak? Kdy? Viděli jste únosce? Máte značku auta?“
„Dorazili jsme dvě minuty po půl třetí. Když neotvíral, Mac tam vrazil a zjistil, že doma nikdo není a v troubě je něco, co připomíná gratinovanou kuřecí roládu.“
„Troubu jsem vypnul,“ oznámil McDonald. „Maso už bylo propečený.“
„Vy jste kontroloval, v jakým stavu je Blackovo kuře?“ vyrazil ze sebe nevěřícně Mike. „A co Black kurva? Kam se poděl?“
„Nemáme tušení,“ odpověděl Ackerley. „Prohledali jsme to tam, všimli si, že na baru v obýváku leží klíče a peněženka a v kuchyni na lince mobil a došlo nám, že bez nich by asi sám neodešel. Jeho motorka je zaparkovaná u domu. Auto sice v garáži není, ale říkali nám, že s ním teď jezdí doktor Lloyd.“
„Takže jste nezaznamenali nic podezřelýho? Žádnej černej off-road, divný týpci na ulici…“
„Ne, šéfe.“
„A uvnitř taky nic, co by naznačovalo, jak k únosu došlo? Stopy násilí?“
„Nic takového, šéfe. Máme tam poslat forenzní?“
„Jo, Macu. To udělejte. A teď odchod… Ano, pane, jsem tady. Promiňte, ale právě mi oznámili, že Sirius Black se pohřešuje. Vzhledem k situaci, ve který se momentálně nacházíme, předpokládáme, že ho Riddle unesl… Jistě. Rozumím. Zařídím to. Ano, zařídím to okamžitě… Skotsko už jsem vyrozuměl, všechno je připravený… Jasně, určitě. Beru na vědomí… Ne, o mě se bát nemusíte, já už ve službě zažil větší western. Máme nabito a hned jak nám dáte signál, sebereme je všechny, zkurvysyny. Spolehněte se.“
Jen co zavěsil, opětovně zvedl sluchátko a vytočil číslo, které už si pamatoval stejně dobře jako PIN ke kartě.
„Draco, ahoj. Jak se máte?“
„Ujde to. Před chvílí jsme přijeli ze školy. Jíme smažené krevety a sledujeme Trainspotting.“
„Hmm, není pro Artura trochu… brzo na takovej film?“
„Je mu třináct, Mikeu. Na protidrogovou prevenci je nejvyšší čas.“
„OK, fajn. Poslyš, malinko se nám zkomplikovalo jedno vyšetřování a já potřebuju, abyste za žádných okolností neopouštěli dům. Až do odvolání.“
„Co prosím? To jako ani se smetím do kontejneru?“
„Ani se smetím do kontejneru, prostě nesmíte vystrčit paty. Posílám k vám hlídku, která přiveze Harryho a zůstane před vaším domem.“
„Tak momentíček, já mám večer generální zkoušku nového představení –“
„Tak to budeš muset zrušit, nedá se svítit.“
„No hergot to nemyslíš vážně! Co se zase kde posralo, Mikeu? Někdo ti vyhrožuje?“
„Nemůžu sdělovat žádný podrobnosti, Draco. Prostě chystáme zátah a dokud nespadne klec, je nutný, abyste byli pod ochranou.“
„Tohle ale není úplně standardní opatření. Posíláš zločince za mříže už dlouho a ještě se nestalo, že bys kvůli tomu rozdával domácí vězení svým příbuzným a známým. Takže je to osobní.“
„Draco, já se s tebou vážně nemůžu vybavovat. Tohle jsou citlivý informace.“
„Citlivé pro koho? Kdo v tom jede? Harryho matka? Lloydovi? Už zase se do něčeho namočili?“
„Musím končit. Přestaň číst ty detektivky, leze ti to na mozek, Malfoyi.“
Mike praštil telefonem, svolal mimořádný brífink pro vybrané podřízené a začal udílet rozkazy.

***

Řidič zastavil před Šachovým klubem na Devon Street. Selwyn pobídl Edwarda z auta a zamířil ke vchodu. Zatahal za šňůrku staromódního zvonku a okamžik nato už je pouštěl dál majordomus, který vypadal tak prkenně, jako by mu do zadku vrazili tužku.
„Pane Selwyne.“
„Borisi.“
„Doktore Lloyde, pokud u sebe máte zbraň nebo cokoli, co by jako zbraň mohlo být chápáno, poprosím vás o její odevzdání.“
Boris nastavil dlaň v bílé rukavici a tázavě na něj pohlížel.
„Mám plnicí pero, kterým bych vás mohl ubodat k smrti, takže ho raději odevzdám. Pak svazek klíčů. Je poměrně těžký, umlátit by se jím nejspíš dalo… Telefon. Tím si nejsem tak docela jistý. Je to odlehčený model X od Motoroly. Možná bych někomu mohl přivodit smrt přehráním své hudební knihovny.“
Boris mu všechny ty věci s blazeovaným úsměvem vrátil. Smysl pro humor bylo zjevně něco, co mu nebylo úplně vlastní.
„Zelený salónek. Prosím.“
„Díky,“ řekl Selwyn. „Jen odvedu hosta a zase poběžím. Mám ještě nějakou práci.“
„Jak si přejete. Počkám tu a zamknu za vámi.“
Selwyn provedl Edwarda dlouhou chodbou, na jejíž stěnách visely zlacené gobelíny a staré olejomalby. Přede dveřmi na úplném konci se zastavil. Jednou důrazně klepl a otevřel.
Doktor Marvolo Voldemort seděl uprostřed místnosti, v sametovém křesle u šachového stolku. Mlčel. Ani se nepohnul, dokud za sebou Selwyn nezavřel a zvuk jeho kroků zcela neutichl.
„Dobré odpoledne, Severusi.“
Pomalu otočil hlavu a probodl ho pronikavým pohledem.
„Máte paměť akvarijní rybičky, nebo mě tím nesprávným oslovováním cíleně dráždíte?“
Deset vteřin vládlo ticho hluboké a temné jako Mariánský příkop.
Potom se Voldemort rozesmál vysokým, krákavým smíchem.
„Vy jste skutečně jediný člověk, který si v mé společnosti troufá žertovat. Uznávám, že mi to vlastně lichotí. Prosím,“ ukázal na protější křeslo.
Edward k němu beze spěchu došel, pohodlně se usadil a sklopil pohled k desce stolu. Na šachovnici byla rozehraná partie. Když ji pozorně prozkoumal, zjistil, že se pro bílého hráče vůbec nevyvíjí dobře. Král byl nechráněný, chyběla dáma, jedna z každé dvojice silných figur a dva pěšáci. Naproti tomu černá strana byla téměř v plném počtu.
„Dlužíme si dohru,“ okomentoval to Voldemort, nyní už s vážným výrazem.
Edward dlouho nic neříkal. Zamyšleně zkoumal šachovnici. Pak zvedl hlavu.
„Myslím, že rozestavení figur není přesné.“
„Měl bych vám ozřejmit některé své tahy. Zdá se, že vaší pozornosti uniklo pár důležitých kroků.“
„Očividně.“
„O Lily Potterové a Nevillu Longbottomovi už víte.“
„Byli uneseni z podzemní garáže nemocnice. Vaše práce?“
„Je opravdu tristní, když obyčejný pěšák sebere dámu. Ale i to se občas stává.“
„Kde jsou?“
„V mém reaktoru. Konkrétně v pracovní komoře primárního ochranného pláště. Nemusíte mít obavy, jsou v suchu a v teple.“
„Vystaveni radioaktivnímu záření?“
„To by bylo velmi nepříjemné. Svědčilo by to o kritické závadě bezpečnostního systému.“
„Která podle Rity Skeeterové skutečně existuje.“
„Ubohá Rita. Slyšel jsem, že svým zraněním dnes v noci podlehla.“
„Váš člověk se hodně snažil.“
„A vy jste se naproti tomu snažili ji zachránit. Obě strany učinily maximum pro dosažení cíle. Nakonec je to ale mínus jedna lehká figura pro vás.“
„Její rekordér jste nezískal,“ připomněl Edward.
„Ne. V tomhle jste byl úspěšnější,“ přikývl Voldemort. „Nicméně žádné písemné materiály k dispozici nemáte. Do diktafonu může namluvit kdokoli cokoli. V důkazním řízení to nemá žádnou váhu.“
„Úřady by přesto ty nahrávky mohly zajímat. A kontrola by snadno odhalila pochybení a nedostatky. A taky pravý důvod, proč jste ten reaktor postavil a k čemu slouží.“
„Úřady stojí za mnou. Byl jsem ujištěn, že k žádné kontrole nedojde.“
„Co s nimi hodláte udělat? S Lily a Nevillem? Jejich únos zachytily bezpečnostní kamery. Crabbe se s tím moc nepáral.“
„Ty záznamy budou nedopatřením vymazány. Můj kůň ve Scotland Yardu byl již instruován. Co se týče doktorky Potterové a pana Longbottoma, policie nebude nikterak překvapena, až se dozví, že jejich zmizení zapříčinila chorobná touha sabotovat mou výrobní činnost. Oba dva už dlouhou dobu projevují nezdravý zájem o mou osobu a podnikání. Dalo by se hovořit dokonce o jakési obsesi.“
„Vy si vážně myslíte, že někdo uvěří –“
„Tohle není otázka víry, Severusi –“
„Edward.“
„Stačí důkazy. V počítačích Potterové a Longbottoma je dost nashromážděného materiálu z vyhledávání a e-mailové korespondence. To jejich slídění jim nakonec zlomí vaz. Obrazně řečeno, samozřejmě. Skutečnou příčinou smrti bude letální dávka ozáření ve chvíli, kdy neopatrnou manipulací způsobí přehřátí reaktoru a jeho destrukci.“
„Vskutku mistrovský plán.“
„Děkuji.“
„Co ten střelec, o kterého jsem přišel? Kdo je to?“
„Třpyť se, třpyť se, hvězdičko…“ zanotoval Voldemort s perverzně rozkošnickým úsměvem na tenkých rtech.
Edwardovi zakolísal tlak. Cítil to ve spáncích, na prsou i v pažích, které se náhle odkrvily a zabrněly. V ústech mu vyschlo. Tělo se snažilo zpracovat šok.
„Zastihli jsme ho v poněkud nevhodný okamžik. Právě chystal večeři. Možná budete muset pořídit novou troubu.“
„Nic se neděje. S objednáváním nových spotřebičů mám bohaté zkušenosti. Kam jste ho odvezli? Taky do toho vašeho reaktoru?“
„Přesouvat ho takovou dálku mi přišlo zbytečné.“
„Tak kde je?“
„Brzy dostanete příležitost to zjistit.“
„Dobrá. Zbývá poslední figura. Věž.“
„Ano. Přiznám se, že mě překvapilo, jak rychle jste dokázal dostat do bezpečí svou dceru. Vaši přátelé z Interpolu zafungovali pohotově. Bohužel se jim nikdo nezmínil o jedné osobě, která by jejich ochranu také uvítala.“
Teprve teď, když mu to předhodil, si Edward uvědomil, že se dopustil strašné chyby. Tolik se soustředil na svoji holčičku a na svoji matku. A přitom úplně zapomněl, že už na Útesu nežijí samy…
„Susanne,“ splynulo z jeho rtů zničeně.

***

„Jsme tam, kde si myslím, že jsme?“
Místnost s nízkým stropem, bez oken a bez vybavení, byla neobvykle vyhřátá a osvětlená pouze úzkým LED pásem nataženým po obvodu zdí. Lily seděla na betonové podlaze, masírovala si bolavá zápěstí a po deseti hodinách strávených v provazech jí připadalo, jako by se už nikdy neměla narovnat. Ramena a svaly hrudníku měla natažené, páteř zkřivenou a hlavu jako střep.
Neville na tom byl podobně, jen ho navíc trápily mokré kalhoty. Na rozdíl od ní totiž v nákladním prostoru dodávky neměl příliš prostoru k vyjednávání a v jednu chvíli už mu nezbylo než se počůrat.
„Voldemortův jaderný reaktor. Můj dozimetr už z toho trochu blázní.“
„Ten můj vypadl někde v Crabbeově autě. Jakou hodnotu vám to ukazuje?“
„3 200 mikro Sievertů za hodinu.“
„To snad ne!“
„Ale jo.“
„Vždyť to je asi tak padesátkrát silnější záření než ze zdrojů kolem Černobylu!“
„Od úniku radioaktivního materiálu v Černobylu uplynulo přes 30 let. To, co tam teď najdete, je vesměs cesium 137 a kobalt 60. Tohle je ale protaktinium 233. Produkt rozpadu uranu 233 a silný beta zářič. A máme tu i gama záření, thalium 208. Takže tu štěpitelný uran 233 vyrábějí neutronovým ostřelováním thoria 232.“
„Jste v tomhle tématu fakt kabrňák, Neville. Víte, jak jsem to poznala? Vůbec vám nerozumím.“
„Je to množivý reaktor,“ pustil se do vysvětlování Neville. „Vyrábí víc paliva, než sám spotřebuje. Stačí vzít neštěpitelné thorium a nastřílet do něj neutrony, čímž vznikne štěpitelný uran 233. Ten se pak rozpadá na další využitelné radionuklidy. Ve výsledku máte dostatečné množství surovin pro výrobu radiofarmak a udržování legálního byznysu a zároveň přebytek nukleárního paliva, které můžete nabízet na úplně jiném trhu.“
„Jak jste ty prvky dokázal identifikovat? Jak víte, že tu radiaci vyzařuje protaktinium a thallium?“
„Věřím svému dozimetru. Není to ten, který fasujeme ve špitále. Je mnohem chytřejší. Funguje jako detektor radionuklidů, rozlišuje druh záření a zaznamenává celkovou expozici. Ukazuje dávku, kterou jste obdržela za měřený čas. Koupil jsem si ho před čtyřmi lety, když jsem se chystal do Pripjati. Vyšel mě na nějakých 800 liber.“
„Nejlépe investovaných 800 liber ve vašem životě… 3 200 mikro Sievertů, do prdele. Musíme být někde blízko samotného reaktoru. Někde v okruhu aktivní zóny.“
„Nevím, kde přesně se nacházíme, ale nějak si nedovedu představit, že by tak vysoké dávky radiace pronikly všemi ochrannými bariérami reaktoru a působily kdekoli, kam běžně vstupují i zaměstnanci. Takže podle mě tu někde musí být obrovský průšvih.“
„Skeeterová mluvila o špatně zajištěném skladování vyhořelého paliva.“
„To je ta lepší varianta. Taky může jít o konstrukční vadu na samotném reaktoru, nedostatky při pokrývání odstiňujícím materiálem, špatné těsnění zachytávacích komor a čertví co ještě. No, školní exkurze bych tu asi nepořádal. Každopádně, abych vás trochu uklidnil, k akutní nemoci z ozáření u nás pravděpodobně nedojde. Museli bychom tu strávit víc než dva dny. A to nás určitě mnohem dřív zabijou.“
Lily se zahleděla do jeho bledé tváře nasvícené displejem dozimetru.
„Působíte smířeně.“
„Už jsem se pochcal. Víc v měchýři nemám.“
„Ještě byste se z toho všeho mohl posrat.“
„Jo. Ale to by mi nejdřív museli dát najíst. Jedl jsem naposledy včera odpoledne. Moje střeva jsou prázdnější než Crabbeova lebka.“
„V tom případě se opravdu není čeho bát.“

***

„Kde je Weasley?“
Generál Dumbledore vpajdal do řídicí místnosti operativy a prošpikoval Rudyho pohledem ostrým jako břitva.
„Před třema hodinama odletěl se skupinou Sexbomb k jezeru Fannich, pane.“
„Takže neuposlechnutí rozkazu.“
„Pokoušel jsem se ho zastavit.“
„Vážně? Tak proč už kurva nesedí dole v žaláři? A proč jsem o jeho konání nebyl neprodleně informován?“
„Pohrozil mi depilací rozkroku voskem, když za váma poběžím dřív, než přistanou.“
„Parchant. Čert aby to spral! Máte ho aspoň pod kontrolou? Nebo už to vzal do vlastních rukou?“
„Po výsadku se od skupiny oddělil a zmizel.“
„Zmizel kam?“
„Nemá na sobě GPSku a signál telefonu v tom místě nejde zaměřit, takže s jistotou nic nevíme, ale pravděpodobně se vydal zachránit svoji dámu v nesnázích.“
Aberforth se třikrát zhluboka nadechl a zatahal se za plnovous.
„Vzkažte mu, že jestli se z téhle mise vrátí živý, nechám ho pověsit.“