Noční tah

Kamínky na okno.
Dopadají zároveň příliš hlasitě i příliš tiše. Hlasitě, protože jejich zvuk rozbíjí noční ticho. Tiše, protože je ten vevnitř asi neslyší!
Norman věděl, kde ten nový kluk bydlí. Dokonce i které je okno jeho pokojíku.
Přepažené chodby, kam se sotva vejde úzké lůžko, ale je to samostatný pokoj a tedy může obsahovat platícího studenta.
To, co ale nevěděl, jak si uvědomil, bylo něco jiného.
Za oknem se hýbnul stín a - konečně - ven vykoukla střapatá hlava.
„Jak se jmenuješ?“
„Malcolm. To jsi mě vzbudil proto, aby ses mě na to zeptal?“ zaznělo rozespale.
„Ne. Pojď, to musíš vidět.“