Padělek

Ruperta odjakživa (tedy asi od čtrnácti let) fascinovala dědova půda.
Dědovým koníčkem totiž byly drogy.
Ne jejich užívání. (Přinejmenším to rezolutně popíral.)
Děda vlastnil sbírku naprosto legálně získaných (to nikdy neopomněl zdůraznit) pomůcek a preparátů, jejichž koupě by dnes už zdaleka legální nebyla. Marihuanové tonikum, láhev pravé původní kokakoly (kterou vypít by byla svatokrádež), fenmetrazinové tablety, plnou krabičku ampulek pervitinu, amfetaminový sprej do nosu.
„Dědo," zarazil se Rupert, tou dobou student farmacie, „tady se píše amfetamin."
„No ano."
„A rok výroby 1935."
„Souhlasí."
„Jenže, dědo, to slovo tehdy neexistovalo. Látka ano, ale říkalo se jí benzedrin. Tohle musí být padělek."