Na scénu

„Do bažiny?! Věštba?!“ zámek se otřásl v základech.

Závěs se rozhrnul. Princ ležel pod baldachýnem, civěl do nebes a melancholicky otrhával muší křidélka, jen to křupalo.

„Zakváká. Nezakváká. Vypoulí ropuší očka. Mrkne. Nemrkne. Oblízne mě vlhkým jazykem.“

„U marinovaných žabích stehýnek, přišel jsi o rozum?“ Král se chytil za korunu. 

Poslední urvané křidélko slibně zašustilo.

„Vrať se na zem!“

Princ spustil nohy z postele: „Dej připravit povoz. Vyrazím za soumraku.“

Brána se otevřela a kočár vyrazil tryskem. Král se vyklonil z okna. Odplivl si.

„Jak myslíš, zelenáči! zašeptal. „Mezi námi je konec!“ Zahrozil pěstí za nezdárným synem: „Polib si… žábu!“