Bažina

Ten polibek byl tak lehký, že málem uletěl. 

Bažina vybuchla nadšením, sršeň se mlátil do břicha jako do bubnu, vosy skandovaly a včelí bzučení připomínalo zvuk vuvuzel. Rákosím se rozeběhla mexická vlna. Na jejím konci, na romantickém balvanu, proti sobě dřepěli dva žabáci.

„Změnil jsi se. Jsi zase žába. Proč?”

„Být obojživelníkem má své výhody,” kváknul Alberto. „Jedna princezna je málo, i když té mojí bylo až dost! Vracím se k žaboženství!”

Přihlížející rosničky, ropuchy i jiné  skokanky zajásaly jako grupa roztleskávaček.

Zakletý skokan souhlasně kývl. Vůbec se nezměnil. Zůstal líbacím žabákem a trpělivě čeká. Kdo ví, koho bažina vymlaskne.

Alberto, s nohama široce rozžabenýma, úplně neromanticky seděl na romantickém balvanu. Zíral do rákosí, ve kterém zmizela Kulevra.

„Lituješ?” zaskřehotal skokan.

„Vůbec. Já jí ten sud přeju!”

„A dál?”

Princ pokrčil rameny: „Bodla by dobrá rada!”

Všechen bodavý hmyz okamžitě zpozorněl. Včely se zarazily v letu a významně zabzučely. Vosy pomlaskávaly.

„Pusu!” zaduněl obrovský sršeň.

„Pusu! Pusu!” bažina ožila a začala skandovat. 

Alberto se rozzářil: „Ženiální! Když nevíš co, vraž tam polibek!” Přivřel oči a svůdně zamrkal.

Skokan protočil jazyk: „Jako vážně?! Co následky?!

Princ zamával do davu a rozjařeně našpulil rty: „Žábovina! V tomhle fandomu to nakonec vždycky dopadne!”

„Dalššší polibek? Jak fransssouzssské!” Kulevra se zasnila a přejela zakletého skokana pohledem. 

Vypadal přejetě. 

„Netoužíššš po pussse?”

Vzal stehna na ramena a ukryl se za rákos. 

Kulevra se urazila. „Ssso sss druhým nanisssovatým prinsssem!” zasyčela jako papiňák před výbuchem. „Kdybych já hloupá nebyla dřepěla v téhle provinční díře, byla bych někde úplně jinde!”

Alberto vycítil šanci: „Kde?”

„Le sssud, milášššku. Camargue! Teplo. Plameňásssi. Růžová romantika! Ssslaná voda a křehoušššké žabišššky!” 

„Žabožroutko!”

Kulevra se rozplakala: „I ušššovky mají sssvé sssny. Sssopak to nechápeššš? Chsssi domů!”

Chvíli zíral a pak se naklonil blíž. „Řeknu ti, ve které bažině mám schovaný kočár,” zašeptal.

Kulevra se brodila vodou a nacucané šaty za ní kreslily vlnovku.

„Na ssso čekáššš, žabášššku?” otočila se na prince. 

„Už skáču, měsíčku!”

„Tak ať to sssyčí! Op, op!”

Alberto přidřepnul a nervózně zakvákal. „Oops!” chytil se za pusu: „Veuillez m’ excuser, Vaše Užovkosti, pobyt v bažině leze na hlasivky.

Znuděně zívla. 

Při pohledu na široce otevřené růžové rty se roztřásl. 

„Kvák!” zakletý skokan vyskočil na balvan, soucitně se na prince zadíval a spolkl tučnou masařku.

Alberto se oblíznul. „Už nikdy!” rozklepala se mu brada. Ukázal na skokana: „Regarde, chérie! Ta čerstvá zeleň! Jazyk! Tvarovaná stehna! Nechtěla bys raději políbit jeho?”

„A on?”

„Kdo?”

„Ten, který věřil v PPL. Princ žabák. Alberto Cuisse – Grenouille!”

Bažina oněměla jako jeden hmyz. 

„Kdo můžeš, tak zmiz!”

Rákosí se rozhrnulo a očití svědci zpanikařili.

„Ty otázky nám pijou krev!” vypískli komáři, rozkmitali křidélka a vyfičeli. 

„Téma je příliš syrové!” nechalo se slyšet hejno masařek a zavelelo k ústupu.

Poplašené vážky se nenamáhaly přijít s výmluvou a zahájily instantní kurz hlubinného potápění.

Zelený redaktor Deníku Sliz smutně zakvákal a otřel si zpocené čelo: „Skandální přístup k obojživelnému bulváru! Styďte se! Absolutní absence výmyslů, drbů a jiných pomluv." Zakoulel očima a vymrštil ohebný jazyk.

„Máte právo nevypovídat!”

„Ssso?” zaúpěla užovka. Otazníky se roztočily jako ruleta. 

„Bingo!” zašeptal skokan. 

Přihlížející ztichli. Masařky dobzučely, komáři si v šoku ohryzali vlastní sosáky. Vážky se přestaly ovívat a jedna po druhé se zřítily do bažiny. Alberto zcepeněl.

Kulevra se svíjela ve snaze dohlédnout na špičku vlastního jazyka. Měl špatnou barvu, texturu i tvar. 

„Moje nádherné rosssdvojení!” 

K rozdvojení došlo na zcela nečekaných místech. Hlava vyrostla, oči se protáhly a zazářily jako drahokamy. Kulevra protočila panenky. 

„Merde!”

Vypadala jako panenka! Růžová a nádherně hladká. Kůže ztratila šupiny, nešustila a rozhodně se nedala svléknout.

Užovka naposledy zasyčela a  princezna se zvlnila v bocích.

Vzduch zhoustl jako žužu, mdle se převaloval. Chutnal nechutně sladce. Bažinou vířila Kulevra, bahno i chomáče vodních řas. Albertovi se zatočila hlava. Zoufale zakvákal.

„Jdi do toho!” postrčil ho skokan. 

„Šplouchá ti na maják? Chceš abych políbil cizí žabožroutku? Veřejně?!”

Přilehlé rákosí praskalo v stéblech. Masařky skandovaly, komáři hlasitě pískali, vážky rudly a ovívaly se v příjemně skandální předtuše věcí příštích.

Kulevra našpulila dásně.

„Un bisssou, mon amour? Viensss!” 

Alberto vyšiloval. Publikum šílelo.

„Buď neortodoxní!”

„Skokana jsi políbil, tak proč ne degustátorku vlastního druhu!”

Alberto zavřel oči: „Mlask!”

Dav zabzučel. 

Hadí oči zrudly  jako korály. Vykvetly v nich obrovské otazníky.

Voda zurčela a na hladinu v těsném objetí vyplouvaly dvojice roztoužených bublin. V bažině to vřelo. S láskou sbalené balíčky zmizely ve smyslných křivkách hadího těla. Smyčky se utahovaly. Kulevra, stižená náhlým záchvatem lásky a prožabí náklonnosti, se svíjela, až Albertovi přecházel zrak. Protočil bulvy k nebi a sepjal pracičky. 

„Vše ztraceno! Bez návnady to můžeme rovnou zabalit!”

„Znovu?!”

„Přemýšlej, Skokane!”

„Já?! Za všechno může Líba!”

„Líba?!”

„Vždyť víš! Líba co všechny líbá.” 

Alberto zezelenal: „Myslíš, že mě doopravdy nechá políbit užovku?” 

„Stoprocentně!” Skokan vyplašeně kývnul: „Ta ženská je schopná všeho!”

Kulevra francouzsky mlaskla.

Na přírodní vířivku padl růžový opar.

„Balíčky? Ssskvělá návnada. Jsssem sssi jissstá, PPL už přešlapuje sssa rákosssem!” Kulevra se rozvalila a komentovala žabí manévry.

„Skokane,” zaskřehotal Alberto. „Nenech se rozhodit! Show must go on! Projekt zelená romantika pokračuje!”

V balicích lopuchách se vršily zetlelé listy, voňavé bahno a tlusté okřídlené mrtvolky.

„Ssso to tam dáváte?”

„Nebuď zvědavá!”

Užovka napjala krční svaly.

„C’est une surprise, krásko!”

„Krásssko!” Kulevra zjihla. „Ssse vysssvlíknu sss kůže! Tenhle Alberto není k sssahosssení!” Našpulila bezzubé dásně a poslala vzdušný polibek: „K sssežrání! Obejmout a ochutnat!” Smyslně se zavlnila, hodila po žabákovi očkem a zamilovaně zamrkala: „Ukaž mi, ssso to máš v balíčsssích!”

„Poskočíme?”

„Sedíš si na vedení? Na romantickém balvanu cítím ty správné líbací vibrace!”

„Balvane! Nikdy víc! Posuneme se v ději!”

„Romantika nestačí? Odkdy?”

„Dal jsem ti pusu! Vášnivým úsilím jsem si zauzloval jazyk!  Neproměnil ses!”

„Překvapený? Nekvákej! Líbáš mizerně! Dokonce i ty jsi z toho zezelenal!“

„Labužníku! Chutnáš po masařkách!”

„Kva?!”

„Quoi?” Kulevra otráveně zasssyčela. „Sssrychlete, milovníci! Sssvítá. Takhle ssse k hvěsssdičce nedossstaneme. Kvalitní červený ssscénář, akce, konec zelené episssodky!”

Skokani sklapli.

„Chsssete ssse přece proměnit v…” užovka zaváhala. „…sssexy přitažlivé sssokoliv?”

Zelené hlavičky zakývaly.

Kulevra se spokojeně usmála: „Nassstrašte návnadu! Přilákejte PPL!”

„Kva?! Kva?!”

„Past na Prokazatelně Pravou Lásku!”