Když to vidíš

Procházíš parkem, zvuk tvých kroků odbíjí první metry. Rozpřahuješ ruce, jsi na začátku epické poutě, na cestě jen ty... a pejskaři... a procházející se babičky...
To tě trochu srazí z euforie. A je to vlastně dobře.
Ukotvení v realitě je potřeba. Vnímej. Každý okamžik.
Tady a teď.
Pěšina pod nohami, kamení i bláto.
Pes, šťastně nesoucí klacek, uchopený asymetricky, jak už to psi dělají.
Vytrvalý drobný déšť, kapky krápající z holých větviček.
Každý okamžik je teď, které zemře, aby uvolnilo místo dalšímu teď.
Tvůj život je nekonečné množství teď. Každé z nich je unikátní.
Vychutnáš si všechny.
...
Podívej, kvetou sněženky.