Neznámý

Prudce se otočil. Sice stále nic neviděl, ale s překvapením si uvědomil, že nákaza odezněla. Dokonce v ústech znovu cítil i zuby. Jakoby se švihnutím proutku všechny bezbolestně vrátily na své místo. Nerozuměl tomu. 

Neměl čas nad tím dumat.

„Kdo jste?!“ sykl.

„Dlouho nás nezvládnu chránit,“ řekl místo odpovědi neznámý unaveně. „Musím nás kouzlem přemístit ven. Ano?“

Samozřejmě, že ano! Myslel, že už se odtud nedostane a zatím… Než stihl promluvit, oslnilo jej denní slunce. Zamžoural do jasu okolo a zhluboka vydechl úlevou. Ve velké dálce slyšel svého přítele, jak ho volá.

„Neodpovídejte mu. Prozradíte se a jeho stejně nezachráníte.“