Nezapsané proroctví

“Přijde doba kdy se slova budou proplétati povětřím. Prorážet mraky a škvařit se na slunci. A tehdy, o časném jaru, bude vzduch obtěžkán mnoha příběhy. Kachny roztáhnou křídla a zasypou je vlastním peřím. Slova budou před půlnocí spěchat na svá místa a když jich dosáhnou, bude to dobré.”

Věštkyně se vyčerpaně sesula k zemi. Svědci jejího proroctví si povzdechli.

“Se mi zdá, že to to děvče zase trochu přehnalo se vzácnýma bylinama.”

“Máš recht, hodíme ji dovnitř, ať se z toho vyspí v teple.”

Jak řekli, tak udělali. A protože proroctví nezapsali, objevilo se DMD jako blesk z čistého nebe.