Pomáhej nám svatý Jiří

Janek se chmuří u stolu. Táta nad ním stojí a mračí se.

„Měl by ses oženit.“

Janek pokyvuje hlavou, ale uvnitř se mu nechce. 

Nechce si uvázat na krk ženskou a převzít tátovo hospodářství.

Jo, běhat za děvčaty, laškovat s nimi po dlouhých dnech plných roboty, to se mu líbí. Každý týden jiná, která se zrovna nechá.

V duchu si vybavuje jejich jména a tváře.

Která je ta nejpovolnější?

Maruna ne, ta se křižuje, jen poodhrne sukénečku.

Eliška ho políbí, ale ruce z klína odstrkuje.

Ale Anička holubička, ta se nejvíc směje, když ji za stodolou laská na bílé kůži.