Dobré rady nad zlato

„Kouknou, mládenče,“ píchla majitelka krámku Rady, kletby, kuří oka do ceníku. „Výborná rada, první kategorie, za tu mi dají..“

„O čem nevím, že mám doma?“

„Starý krámy mě nezajímaj. Dají mi deset zlatek. Pak máme radu dobrou, druhá kategorie, za zlatku.“

„Já chci jen vědět, jestli si mám vzít Mařku.“

Baba ukázala na ceduli: Rady manželské neposkytujeme, toto jest podnik solidní, se zárukou pracující.

„Ale můžou naproti k vodníkovi. Má dvě utopení za cenu jednoho a dobře se utopit - to vyloučí možnost špatně se oženit. Mařku šplouchne taky, ať se holka netrápí… Daj mi groš za nevyžádanou radu šesté kategorie.“