O věrném přátelství Castafolta a Castabota

Poslední čistý kousíček nebe se zatáhl. Ihned se spustil prudký liják. Castabot naposledy kníknul a poroučel se k zemi.
„Nééééé!“ ozval se Henry v útrobách země. Jeho přítel neměl plášť, který by kyselému dešti mohl odolat.
Vyrazil dřív, než ho stihly dohonit pochybnosti. V dálce se už mihotá světlo. Odhodlaně vykročil ven. Vmžiku ucítil, jak mu déšť stéká za krk, ale nepálilo to! Olízl několik kapek z dlaně. Jak předpokládal, byla to kyselina. To ale může znamenat jediné: rychlým pohybem si vyhrnul rukáv a zrak mu neomylně spočinul na čárovém kódu.
„What the f-“ stihl ještě říct, než se zhroutil.