Le Visiteur du futur

Visiteur se dopotácel do Henriho laboratoře celý zmlácený. Henri vylepšoval něco na Castabotovi a na Visiteura se ani nepodíval.
„Henri, přemýšlels někdy, že bysme prostě zůstali kde nic nehrozí?”
„To bys nedokázal. Máš hrdinský komplex,” odpověděl Henri a konečně se na něj otočil. „Vypadáš jako kdyby ti někdo dal robopěstí.”
„Jo,” pokrčil Visiteur rameny. „Měli tebe. Dal mi pěstí. Myslel sem, žes to byl ty.”
„Chytrý tah.”
„A co moje čelist?”
„Chceš abych ti jí ubalil z druhé strany? Pro symetrii?”
Visiteur si uraženě odfrkl
„No tak, vždyť víš, že nejsem jako ty duplikáty,” usmál se a nalil jim whiskey.

Mattéo, Judith a Raph. Tři lidi, kteří pro něj byli důležití. Henryho nepočítal, to byl robot. Byl na sebe docela pyšný, že měl konečně kamarády normální lidi. No, ne normální, ale prostě lidi. A nedej bože, aby se dozvěděli, že je má za kamarády. Byl by jim pro smích.
„Kde je Judith?” ptali se.
Nedokázal odpovědět.
Zbyli mu jen dva. Mattéo a Raph. Věděl, že Mattéo se bez Judith neudrží. Ale doufal.
„Kam jdeš?” ptal se Raph.
Visiteur se jen smutně díval.
Mattéo zmizel. Zbyl jen Raph. A tak ho nechal být.
„Mně se nezbavíš,” řekl Henry.
Visiteur se usmál.

Dveře se s těžkostí otevřely a on se dopotácel dovnitř. Byl zase celý zmlácený.
„Těžký den?” zamumlal Henry. Ani se neotočil.
Visiteur jen něco zabrblal a svalil se na zem a zachumlal do deky. „Nejsme už na tohle starý?”
„Roboti nestárnou, člověče!" řekl posměšně. „Kolik že ti to je?”
Visiteur se podíval na hodinky. „Za pět minut třicet,” řekl. „Dlouho mě asi trpět nebudeš,” zašeptal vyčerpaně.
Henry se zarazil. Přemýšlel o tom, co řekl a nelíbilo se mu to. Otočil se, Visiteur už spal. Koukl se na hodinky. Pět minut uběhlo.
„Všechno nejlepší,” řekl a dal Visiteurovi pod hlavu polštář.

,,Vážně se tak jmenuješ?" divil se pořád Raph.
,,Jo. Vždyť to není tajemství Vesmíru."
,,To je jméno na hovno," konstatoval Raph.
,,A co má být Raph? Zní to jakoby si někdo odplivl!"
,,Zkratka pro Raphael. Ne, vážně. Je to kvůli tomu, že máš třeba, co já vím, třináct životů?"
,,Třináctý život není. Jsem snad kočka?"
,,Ty jich mají devět. Myslel jsem, že lišky jich mají víc."
,,Mám jeden jako každý člověk."
,,Posledně, když jsem ti to počítal, vyšlo mi víc."
,,To jenom trochu podvádím smrt no."
,,Říkal jsi, že to je zakázané."
,,Řekněme, že to spíše není doporučené," řekl Liška.

,,Je to přece ženiální!" rozzářil se Visiteur nad svými nápady.
Ostatní si jen pohrdavě odfrkli.
,,Okay, tak vymyslete něco sami!"
,,Mohli bychom," začala Judith.
,,Ne!"
,,A co třeba," pokusil se Mattéo.
,,Neee!"
,,Nebo," zkusil to Raph.
,,Ne!"
Než stihli protestovat, zaslechli klíče v zámku.
,,A sakra!" zaklel Raph. ,,To je Stella. Slíbil jsem, že uklidíme," podíval se kolem. Nepořádek. ,,Ta nás zabije. Vemte nohy na ramena!"
Stella vešla do obýváku. Všude byl nepořádek. Nikdo tam nebyl. Tedy až na Henriho, který seděl na gauči s nohami na ramenou.
,,Jak mám vědět, že lidi tohle myslí obrazně? Copak vy tohle neumíte?"

Slečna, co Visiteura vyslýchala, byla opravdu příjemnější, když předstírala, že je jeho přítelkyně a on je fantasta, co si namlouvá, že musí zachránit svět.
Ukázalo se, že umí neuvěřitelně bolestivé věci s kancelářskými potřebami a její prstíky s dokonalou manikúrou se dokážou zarýt do kůže s vervou medvěda grizzlyho.
„Chci mluvit s právníkem,“ vyhrkl Visiteur.
„Promiň,“ omlouvala se a odložila krví zbrocenou sešívačku. „Na to jsem úplně zapomněla.“
„Vážně?“ Visiteur propadl naději.
„Ne,“ ujistila ho s úsměvem.
„Mučení je v rozporu se Ženevskými úmluvami!“ vyjekl Visiteur.
„Jaká škoda, že Ženevské úmluvy jsou v rozporu se Směrnicemi a postupy Časové policie.“

„Fajn,“ uznala Judith a rozhodila rukama. „Máme nové pravidlo: Nestřílet lidi. Škoda, že jste mi o něm neřekli dřív.“
Raph si zhluboka oddechl, zato Mattéovi nastaly krušné časy. Judith si totiž usmyslela, že jí bude dělat osobního trenéra pro boj zblízka.
Problém nebyl v tom, že by snad Mattéo s Judith nerad trávil čas. Být s ní o samotě v jedné místnosti, ve velmi těsném kontaktu, zpocený a udýchaný, to byl naprostý opak problému.
Problém bylo Judithino pojetí tepláků. Bylo fascinující sledovat, jak se v něčem tak přiléhavém dokáže mrštně pohybovat.
Natolik fascinující, že Mattéo končil nebezpečně často na lopatkách.

Raph zrovna snídal cereálie jako obvykle. Když tu dorazil nečekávaný host, kterého Raph stejně vždycky čekal.
,,Nejez ty cereálie!" vykřikl.
Raph se na něj otráveně podíval a na truc si dal další lžíci. ,,S tím jsi tu byl už včera. Opakuješ se."
,,Co? Včera? A co jsem říkal?"
,,Něco o tom, že si jednou do toho dám pivo a stane se ze mě alkoholik. A pak něco o Michaelovi Jacksonovi. Ale skoro jsem tě neposlouchal."
Visiteur se zatvářil ublíženě. ,,Tak to se muselo stát zítra."
,,Včera."
,,Jo, ale moje zítra je tvoje včera."
,,Aspoň že máme stejné dnes," řekl Raph.

,,Tak jak to probíhalo?" zeptal se Henri hned, jak se Visiteur objevil.
,,Dobře," řekl. ,,Asi."
,,Asi?" divil se Henri. ,,Vymluvil jsi Raphovi pozvat Stellu na rande?"
,,Jo, jo. Řekl jsem mu, že si vezme Stellu a budou spolu velmi šťastní."
,,Ale-"
,,To není všechno! Taky jsem mu vysvětlil, že až budou mít syna, tak ten bude moct za to, že v roce 2045 začne ve Francii totální anarchie!"
,,A? Totální anarchie nenastala, pokud vím."
,,To ne, jen já si domluvil rande se Stellou," pokrčil Visiteur rameny.
,,TY?!" Henri se na něj znechuceně podíval.
,,Hej!" tvářil se ublíženě. ,,Neboj, nepůjdu tam."