Les houstnul, mezi stromy se plížily stíny. Vzpomínky na sluneční svit, na hudbu a zpěv, na hlasy přátel se zdály být jen ozvěnou dávno vyprávěného, téměř zapomenutého příběhu. Temnota se kolem nich stahovala, spoutávala znavené nohy, zamlžovala mysl, zotročovala srdce. Zuzana tiše plakala, Edmund cedil mezi zuby nadávky a Petr kráčel s hlavou svěšenou k zemi.
„Nikdy se odtud nedostaneme,“ hlesl.
„On nás najde,“ zvolala Lucinka. „Copak mu nevěříte?“
Petr se otočil a pohlédl do sestřiných jasných očí.
„Věřím,“ zašeptal vyčerpaně.
„Já taky,“ vzlykla Zuzana.
„I já,“ zachraptěl Edmund.
Les se zlatě rozzářil.
Na cestě před nimi stál velký lev.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
to je tak přesné a krásné
Keneu
to je tak přesné a krásné
Děkuji!
se.id
Děkuji!
jo
Aries
jo
Jo? Dík.
se.id
Jo?
Dík.
Nádherné!
Terda
Nádherné!
Děkuji! :-)
se.id
Děkuji! :-)
Úžasný :-)
P.M.d.A.
Úžasný :-)
Díííík! ;)
se.id
Díííík! ;)
Vždycky o nás ví. Díky, že
Lee
Vždycky o nás ví. Díky, že jsi to napsala, je to moc krásné. :)
Děkuji moc! Od pisatele tak
se.id
Děkuji moc! Od pisatele tak krásných narnijských drabblat těší ocenění dvojnásob! ;)
*červená se* Neděkuj, tady je
Lee
*červená se* Neděkuj, tady je chvála rozhodně na místě. :)
Jééééééé...
Esclarte
Jééééééé...
:-)
se.id
:-)