Dva monology

„Nemůžu to zatracené svinstvo rozpoznat. Co to u Želmíra je?“
„Abych radši vyhodila všechny zásoby, jeden nikdy neví. To je k vzteku.“
„Jak je možné, že mi to přešlo přes bariéru?“
„Zatím to tady zamknu. Hlavně sem za žádnou cenu nepustit děti.“
„To bych rád věděl, jestli je to jen náhoda.“
„Nemám co dát do polívky. Abych ještě honem běžela na trh.“
„Odkud je ten písek?“
„Šalvěj a sůl. Vyčistím celý dům. Už víš, co s tím?“
Evžen obrátil oči v sloup. Jak má něco zjistit, když mu do toho Xénie pořád mluví po svém.
„Mohla bys laskavě zmlknout?“
„Promiň.“