Rozvíjej se, poupátko

"Podívej, já vím, že všechno chce svůj čas, ale tohle už trochu přeháníš, nemyslíš?" Laskavý tón, o který se pokoušel ještě včera, byl nadobro ten tam. Ve hlase už naplno zaznívala nervozita a jasné podráždění. "Všechno, co sis mohla přát, jsem ti dal! Staral jsem se o tebe! Já vím, že hlídané poupě nevykvete, ale trpělivost prý růže přináší, takže se ptám, kde sakra jsou?!"
Růže - respektive naducaný červený pupenec, v němž se vší mocí poslední dva měsíce držela - ovšem na zahradníkovo lkaní nedbala a nekvetla, a nekvetla.
Dobře totiž viděla ty nůžky, které mu trčely z přední kapsy lacláčů.