"Souboj"

Zíráme si do očí, a já už vidím, jak naklání hlavu. Ústa otevřená jak nejvíce možné, umožňující pohled na zuby.

Kývám na něj hlavou, že ne. Trochu se stáhne.

"Karle," řeknu varovně.

Na moment odkloním hlavu. Stejně to mít jinou dohru nebude, na to bych musela vzít koště, a celý den nedělat nic jiného, než ho odhánět.

Ozve se nezaměnitelný zvuk, kdy se králičí zuby zahryznou do dřeva.

"Karle! Nejez tu židli!" Okřiknu ho, málem pobaveně. Králík se na mě podívá, a až když se přiblížím, tak peláší pryč.

On se vrátí, ale mamka je spokojena, že nábytek je bráněn.