Tam, kam chodí Strach

Kdysi radostným Zvonečkovem ve Velenu se teď místo dětí proháněl po cestě jen vítr. Mraky ztěžkly deštěm a ležely na střechách roubených domů. Zvon na kostelíku stále pocinkával ve větru.
Všichni věděli, že se blíží Strach, a proto zalezli do svých domovů a choulili se k sobě u kamen.
Jednou za čas Strach přicházel z lesa za vesnicí a vybral si oběť, která na místě zemřela hrůzou. Jen co lidé zpozorovali náznaky jeho příchodu, šířil se děs celou vesnicí jako oheň.
Na koho Strach ukázal, ten zemřel.
Nikdo si na něj netroufal. Nikdo nebyl tak odvážný, aby se Strachu postavil.