Lepkavý smutek se obtáčel kolem celého domu... možná dokonce celého městečka.
Svěšené hlavy, ztišené konverzace.
Profesionální nářek a písně truchlení i chval.
Jako by se čas zastavil a všechno ostatní přestalo existovat.
Alespoň ještě po další tři dny to mělo vypadat přesně takhle.
Tentokrát to však bylo jinak.
Protože po prašné cestě do města vstoupila naděje, pro kterou štít slz nebyl neproniknutelný.
Víra proráží kruh nedůvěry, stahující se kolem tragédie.
Soucit se sklání nad lůžkem s nehybným tělem.
Vyznání přitahuje ztracený život zpět do fyzické sféry.
Překvapení nahrazuje smutek.
Vděčnost dává sílu vstát a znovu sloužit.
Smrt je nadobro vykázána.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To se Ti povedlo.
Aplír
To se Ti povedlo.
Jen si hlavu lámu nad propojením s bublinou. Chápu to správně, že bublinou mysliš stav smrti a když praskne, člověk se vymaní z její moci?
Ono je tam těch bublin
Owlicious
Ono je tam těch bublin několik.
První asociace byl ten smutek a truchlení, které uzavírá společenství vnějšímu světu.
Ale smrt sama může být taky jednou z nich.
Dík. Na první bych sama
Aplír
Dík. Na první bych sama nepřišla, ale s Tvým vysvětlením je vlastně jasná a básnicky působivá.