Cokoli jiného

Byla v archivu, tentokrát sama, pracovně. Její tlumené chichotání se neslo dlouhými ponurými chodbičkami. V ruce držela otevřenou složku z níž četla.

“Pane Čuníku, nechcete mi doufám říci, že nedokážete vyjmenovat ani základní rozdělení sladu?”
“Když já všechno ostatní znám, vážně! Jen ten slad se mi nějak nechce udržet v hlavě.”
“Studiem na sládka se nemůžete propít, mladý muži…”

Promnula si oči. Věděla, že jen oddaluje práci kterou nechtěla dělat a moment, kdy bude muset Vedení předat nějaké výstupy ze své rešerše.
Otočila několik listů na úryvek, kde šel Viktor Vepřík za svědka kamarádovi z dětství - jednomu nejmenovanému mladému spisovateli.