Kamarádi z dětství

“Viktore, ty jeden prasáku. Takové věci nemůžeš říkat před mojí mladou,” vyhrkl rozhořčeně mladý spisovatel.
“Jak to, že ne? Vábení samiček je umění! Správně zatnutý sval, svůdný pohled…”
“Ale jinak je to dobrák, přísahám,” zašeptal mladík Múze.
“Pořád tě miluju,” zašeptala zpátky.
“Rodinu si prostě nevybíráš…” Pokrčil Filip rameny. “A Viktor je jako rodina.”
“...pak to chce trochu poplácat po stehýnku a už je roštěnka zaháknutá. Opravdu. No řekni, Marie, kdybys nebyla zadaná, určitě bys neodolala…”
Marie přimhouřila oči. “Viktore, zkus mě poplácat a já ti předvedu boční úder z čelního postavení vedený pravou rukou. Tě zaháknu, že budeš koukat.”