Jeho žena vrba

Ustlal si v jiném pokoji, ložnici nechal té, která v ní noc co noc ležela jako bez života. Nedokázal vedle ní klidně spát. I tak mu do snů vstupovala představa, jak prorůstá kořeny a větvemi, jak se krev mění v mízu a on sám ve strom. Nevysvětlil jí to. Neptala se.
Pak chtěl jejich syn uříznout z její vrby pár větviček na pobožnost o Květné neděli a on jej zarazil s děsem v srdci. A promluvilo k němu to, co nazýval něhou a péčí, ale co ve skutečnosti byla láska.
Další ráno a všechna další rána se probouzel vedle ní.