Podzim

Podzim je šedivá obloha, šustící hnědé listy ořechů, hlávky pozdního zelí, které postříbřila první jinovatka, a obilné pole, už dávno sklizené. Přilétla hejna havranů, tak jako každý rok, posedávají po těch prázdných nedozírných polích, křídlo vedle křídla, jejich krákání zní bez ustání a valí se ve vlnách jako mořský příboj. Zakřičíš, a jako ohromný černý mrak se vznesou k obloze. Podzim je kejhání divokých hus, rok za rokem se opakující volání dálek, vábení cest a neznáma, kterému nikdy nepodlehneš - a nikdy toho nepřestaneš litovat. Smutek i touha ti v duši hvízdá jako vítr; než přijde zima a s ní mráz.