Pryč

1941, Whitechapel
Ester Jankovsky plakala. Dnes a denně z mnoha důvodů. Truchlila po domově, kde lidé mluvili jidiš. Tesknila po rodičích a sestrách, s nimiž nenastoupila do vlaku a místo toho se schovala do lodního kufru. Brečela tak, jak brečí malé děti, když si odřou kolena nebo mají hlad. Jednoho dne slzy došly úplně.
Ester se učila přežít v novém světě plném změn, kde jediná jistota byla v nejistotě. Dokud nepotkala detektiva Whitemana. Stal se jí bratrem, kterého nikdy neměla.
Když ve tmě počítala ovečky, opakovala si pořád dokola jméno místa, které jí dávalo naději, že konečně přestane utíkat. Inverness.