V nemocničním pokoji stálo dítě a dívalo se z okna. Ani si nevšimlo postavy v plášti, která vklouzla do místnosti za ním.
Teprve, když mu postava položila ruku na rameno, otočilo holou hlavu směrem k příchozímu.
“Vy jste doktor?
“ᴅᴀ́ ꜱᴇ ᴛᴏ ᴛᴀᴋ ʀ̌ɪ́ᴄɪ.” Hlas příchozího zněl jako dva kameny drhnoucí o sebe.
Dítě se smutně ohlédlo na zastlanou nemocniční postel. “Udělalo se mi moc špatně. Tatínek říká, že to je zlá krev. Ale už je mi lépe.”
“ᴏᴘʀᴀᴠᴅᴜ?”
Postava dítěti nabídla ruku.
“Studíte.”
“ᴏᴍʟᴏᴜᴠᴀ́ᴍ ꜱᴇ. ꜱʟʏꜱ̌ᴇʟ ᴊꜱᴇᴍ, ᴢ̌ᴇ ᴍᴀ́ꜱ̌ ʀᴀ́ᴅᴀ ᴋᴏᴄ̌ᴋʏ…”
Ruku v ruce prošli dveřmi ven z pokoje.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Smutné, krásné, kanonické
Tora
Smutné, krásné, kanonické
Dojemné.
Anemonis
Dojemné. Moc pěkně napsané.