DMD č. 23. pro 23. 4. 2025. Téma: Zlá krev

Medvědi nevědí, že lidi mají Fat Bear Week Bracket Tournament.
Lidi se uklidňují tím, že medvědi to nevědí, že jim není líto, když prohrají hlasování i navzdory masivním kampaním.
Tak to alespoň bylo předtím, než 747 zjistil, že ryby přenášejí informace, a stal se dobrovolným rangerem. Jak se blížilo září, všímal si, kdo si na něj ukazuje, a jak se ho Naomi snaží vyfotit.
Když stanul tváří v tvář Chunkovi, najednou mezi nimi nebyla jen obyčejná medvědí rivalita. 747 si nevraživě prohlížel Chunkovo nezměrné břicho. Poprvé v historii si uvědomil, že jestli chce letos vyhrát, musí si kampaň zařídit sám.

Na mieste, kde ju chytil sa skvie obrazec. Zdesene ruku opäť zakryje. Má dojem, že si ju označil. Medailón vo vrecku jemnučko vibruje zatiaľ čo bezcieľne blúdi ulicami. Blúzni. Vidí ho v každom človeku, okolo ktorého prechádza.
Ocitla sa v slepej uličke medzi rodinnými domami. Na jej konci sa skvie rozbujnená záhrada. Tesne pred bráničkou padá. Medailón už nevibruje. Len prijemne hreje...
Všetko sa s ňou točí...vidí starenku, ktorá jej dala medailón...cíti ako jej odsúva ruku, ktorou kryje obrazec. Všetky vtisnuté pohľady tancujú všade vôkol nej. Pozorujú ako starenka nožom narezáva kožu, ako vyteká čierna krv, odteká zlo.

There was no talking to him, Rook thought, staring at the empty bed; he was no longer there.

She wasn't sure if she meant Varric, or Solas. She was sure that she did not want to speak to whoever was lingering in the doorway behind her.

"Didn't think you'd be in here." It was Lace. That was okay.

"He said he abhorred blood magic."

Lace shrugged. "Honestly, he's got a bad history with blood, in general."

Rook turned, sharply.

"Hey, I can say that! Listen - Solas said a lot of things. Blood magic is bad when shitty people do it."

Ta dvě slova rozhodně dokonale vystihovala momentální stav Českého království.
Po zlatém věku panování císaře Karla se látka společnosti začínala rozpadat ve švech.
Václavovi věrní proti zastáncům Zikmunda.
Měšťané proti šlechticům, společně proti lapkům ze všech poměrů.
Všichni proti žoldnéřským nájezdníkům z východu.
Německy hovořící lid proti česky hovořícímu.
Věřící následující jednoho papeže, druhého papeže, třetího papeže? Nebo ti, ke kterým mluvilo slovo pražského univerzitního Mistra Jana Husa.
Občanská válka, nejdřív skrytá, tichá, pomalu ale o to brutálněji probublává na povrch.
Nelze zůstat neutrální.
Chceš-li ochránit sebe a své nejbližší, budeš muset mít krev na rukou?
Nebo najdeš jinou cestu?

TH lymfocyt konal hlídku v plicích. Na první pohled se všechno zdálo v pořádku, ale TH lymfocyt věděl, že ostražitosti není nikdy nazbyt. Co kdyby právě během jeho směny pronikl do organismu nebezpečný virus nebo bakterie!
Vtom spatřil podezřelou částici. „Poplach!" ohlásil okamžitě. „Nepřítel v sektoru! Pošlete posily!"
Jednotka B lymfocytů byla brzy na místě. „Do boje!" zavelel TH lymfocyt. „Vypusťte protilátky!"
Roje protilátek zavířily a dosedly na žírné buňky. Žírné buňky degranulovaly a spustily zánětlivou reakci, s jejíž pomocí byl vetřelec konečně zničen.
Co na tom, že se zneškodnění obyčejného zrnka prachu neobešlo bez otoku, který bránil v dýchání.

„Charles mě zabije,“ dívá se Norman dolů do údolí, kde výsměšně povlává napůl uvolněná celta. Muchničky se svých pozic nevzdávají.
„Slíbil jsem mu, že všechno vrátím v pořádku. Chtěl si vyrazit taky.“
„Ale nezabije,“ povídá Calum. „Jste teď přece parťáci, ne?“
„No...“
Víceméně.
„Jde to.“
„Nezabije,“ potvrzuje i Malcom. „To bych mu neradil,“ udělá ramena. Pak se ale zasměje.
„Zkusíme to znovu kolem poledne, to by už mělo bejt lepší. A co vůbec, přece by tě nezabil kvůli pitomý celtě.“
„No... kvůli celtě? Asi ne.“
S bratrem už víceméně parťáci jsou. Ale pořád mezi nimi visí ten nevyslovený problém.
Následnictví.

V nemocničním pokoji stálo dítě a dívalo se z okna. Ani si nevšimlo postavy v plášti, která vklouzla do místnosti za ním.
Teprve, když mu postava položila ruku na rameno, otočilo holou hlavu směrem k příchozímu.
“Vy jste doktor?
“ᴅᴀ́ ꜱᴇ ᴛᴏ ᴛᴀᴋ ʀ̌ɪ́ᴄɪ.” Hlas příchozího zněl jako dva kameny drhnoucí o sebe.
Dítě se smutně ohlédlo na zastlanou nemocniční postel. “Udělalo se mi moc špatně. Tatínek říká, že to je zlá krev. Ale už je mi lépe.”
“ᴏᴘʀᴀᴠᴅᴜ?”
Postava dítěti nabídla ruku.
“Studíte.”
“ᴏᴍʟᴏᴜᴠᴀ́ᴍ ꜱᴇ. ꜱʟʏꜱ̌ᴇʟ ᴊꜱᴇᴍ, ᴢ̌ᴇ ᴍᴀ́ꜱ̌ ʀᴀ́ᴅᴀ ᴋᴏᴄ̌ᴋʏ…”
Ruku v ruce prošli dveřmi ven z pokoje.

Vzpomínal si na své poprvé.
Návyková železitá chuť.
Potřeboval ji.
Sžil se s tím.
Krev. Život.
Život. Krev.
Osamělost.
Ticho.
Pak se objevil on.
Přislíbil mu věčný život.
Život po smrti.
Lehké kousnutí.
Několik kapek krve.
Skrze krev pulzoval život.
Jejich život byl úžasný.
Dokonalý.
Byli dokonalí.
Proč to druhému nestačilo?
Snažil se milenci vyhovět.
Dal mu dceru.
Nádherná.
Ale nebyla jeho.
Byla Luisova.
Byli si blízcí.
Až příliš.
„Tohle je pro tebe,“ nabídli mu.
Zakousl se do krku. Železitá chuť byla zvláštní.
„Absint.“ Oba se usmívali.
Byla to zlá krev.
Mrtvá.
Chtěli se ho zbavit.
Lestat pil přesto dál.

“Pořád čekám na zbytek peněz za toho osla, Schizofrenixi,“ připomněl se Hudebnix.
„To dřív Říman najde kaštan ztracený v houští,“ odvětil Schizofrenix, „ta kulhavá potvora nestála ani za zlámaný sestercius.“
„Výmluvy!“ rozčílil se Hudebnix. „Koukej zaplatit!“
„Nikdy!“
„Tak v tom případě mi vrať toho osla!“ naléhal Hudebnix.
„Sebral mi ho výběrčí daní,“ zavrčel Schizofrenix.
„To neomlouvá, že mi dlužíš peníze!“
„Kdyby ten osel nekulhal, ten výběrčí by mě nedohnal a neobral mě ještě navíc o pytel kaštanů!“
„Když jsem ti ho prodával, tak nekulhal! Jsi podvodník!“
„Opakuj to!“
…
„… a Cholerixův rod za toho osla pořád ještě nezaplatil,“ zakončil vyprávění Kalamaikamikmikmix.