Básně Poezim 2025

Je, není Betlém?
Najdeme spasitele?
A hvězda? Vyjde?

---
Karel Toman: Měsíce

prochladlé prsty
propisku neudrží
jak psát když mrzne?

Dlouhá, nekonečná jsou schodiště, jež se jako klubko bazilišků proplétají hradbami a paláci Elsinoru. Dlouhé, nekonečné jsou noci, když bloudím po těch chodbách a hledám, co nelze nalézt.
Můj manžel, můj pán, můj král – spí. Oba spí. Ten v loži s brokátovými nebesy, ten v hnijící rakvi. Oni spí – já sama bdím.
Sama? Ne. Jsme dvě. Ona však – ještě mladá. Ještě čistá. Ještě... živá?
Za ňadry tepe jí láska, vášeň, život – bez poskvrny.
A můj syn. Můj jediný, můj nejmilovanější – můj nejzrazenější. A má Ofélie, má snacha, má navzdory dcera. Hamlete! Snad opovrženíhodná, však přece matka – zapřísahám vás! Neubližte jí...

***

Ofélie na obranu královny
Hamlete! Princi! Přestaň na smetišti
vybírat červy! Na růže pohlédni.
Pomysli na tu, co sčítá – zůstal jen jeden,
příští –
svoje dny poslední.

Hamlete! Princi! Přestaň na královnina ňadra
lít špínu! Nesoudíš mravy
panny… Hřích mnohem větší měla Faidra,
a přece všichni ji slaví.

A budou! – Hamlete! Princi!
Jsi celý z křídy a tlení.
Hamlete! Princi! Tvou povinností není
soudit krev, která vznítila se vášní.

A kdyby jednou… Střez se, princi, střez!
Přes tvrdé kvádry
do ložnice výš… Pak zapomenu na vše
a královnu zaštítím svými ňadry,
Hamlete, já, já nesmrtelná vášeň Vaše.

Cvetajevová, Marina Ivanovna. Který vítr mám proklínat?
Překlad Hana Vrbová. Dokořán, 2011. ISBN 978-80-7363-369-1

Letošní Poezim už se nám chýlí,
a teď skládat účty nám jenom zbývá:
Byli epičtí hrdinové milí?
Co styl, byl vhodný? A co forma, čtivá?

Možná je lepší se hrdinů zeptat,
jestli se příští rok pro nášup vrátí.
Budou snad carevně poddaní reptat?
Alenka s králíkem, snad se neztratí.

Kronikář určitě nový brk chystá,
Stáňa a Žvahlav na líbánkách prdí.
Před Griffinem leží budoucnost jistá:
co rytíř dračí teď na panny... prdí.

A my? Ustanem v tvorbě činorodé?
Ani náhodou! Vánoce? DMD?

Vejce teď praskne víc, pohne se, poskočí,
skořápka nahoře obloukem odskočí.
Griffin už se smíchem bere ho do dlaní,
chránit si zaslouží tvorové bezbranní.

je to jako smrt
než přijde probuzení
čekáme jaro

Griffin se v koutku usadí potichu
cítí se lehce a je mu do smíchu.
Sleduje praskliny jak šíří se skořápkou,
v představách vyráží za další pohádkou.

Griffin se samotný zpátky vrací
lesem k té jeskyni, kde byli draci.
Vejde a slyší, že uvnitř cos ťuká -
veliké vejce tam praská a puká.

Vítězným turné s kuchařkou dračí
panna a kronikář vesele kráčí.
Griffin je udiven a kroutí hlavou,
jak správný rytíř on pohrdá slávou.

A už on hledá obraty schůdné,
brk z plameňáka nad tou lží rudne,
v té verzi peří draka nezničí -
to panna dělá z něj ražniči.