Dešti mrznoucí,
na zimě je nejlepší
že bude jaro.
Pardon, zima je moje nejméně oblíbené období. Obzvláště v místní verzi - nesněží, prší, mrzne, ledovka, brzo tma, lezavo, sychravo, účetní závěrka.
Dík za zajímavý básnivý podzim a zase někdy na shledanou.
S hlasitým třeskem
mráz sílí. Přituhuje.
Měním se v muže.
Baba Jaga vlajku vytasí,
prožila v cizině zlé časy,
"Ukončím hrdinskou byrokracii!
Vyhlásím pohádkám demokracii!"
Sněhové vločky
Třpytivé a úchvatné
Originály
Dřepím v zasněženém hájku,
mráz zebe mě do zadnice,
volám při tom: Nikdy více!
když seru vám na haiku.
Vážně, nechci nikoho urazit, ale tohle už je čtvrtá haiku/tanka, kterou tenhle poezim píšeme. Přitom se dají verše využít mnohem originálněji (a hlavně mě slabikování zoufale nebaví), takže jsem si dovolil vzdorovitě napsat epigram.
Každopádně se těším na příští Poezim i DMD.
Jen tma a bílo -
spadla na mě lavina
zadání haiku.
To jako vážně? Z jedenácti zadání, z čehož jedno ani není poezie a jedno tak napůl, tři haiku a navrch ještě tanka, což je fakticky haiku a kus? Není to maličko nadměrná posedlost?
Postavy v černém
neslyšný tanec tančí
pro Zimoděje.
Borovice a
bambus v sněhu stojí
švestky nekvetou
Zase po letech
je v Praze dnes (na chvíli)
ladovská zima.
Díky za krásný Poezim - a jelikož je fandom "Poezim 2025", tak pevně doufám, že bude další.
Užil jsem si, jak jsem v sobě hledal aspoň nějaké básnické střívko :-)
Já vám nevím, soudruzi. Opravdu nevím. V duchu marxistickomých idejí je přece jasné, že když někdo umře, je zkrátka po něm. Věčný život je buržoazní idealistická idea, náboženství opium lidstva and all that jazz. Jenomže vykládejte to pisálkům. Inteligence, co od ní čekat. Opravdoví proletáři mi byli vždycky milejší, v mauzoleu se pokloní, ale zdravým rozumem mužiků ví, že mrtvý tak akorát prdí do hlíny, nebo tedy v mém případě do mramoru, jakýpak žil, žije, bude žít! A ještě k tomu v čem - žít navždy v kremelských zdech je noční můra i na posmrtný život! Kór teď. Takovou budoucnost bych si klidně nechal ujít!
Prý jsem pro nebe přítěží. Já samozřejmě v žádné nebe nevěřím, ale kdyby tam bylo trochu klidu, bral bych ho všemi deseti.
(Fandomem je pochopitelně slavná Majakovského óda s refrénem "Lenin žil, Lenin žije, Lenin bude žít"; nakonec text asi moc nesplňuje zadání, ale když už jsem ho napsala... ;)).
