Hamlet

Hamlet proběhl kolem a vrazil mi do náruče lebku. Předpokládám, že ji potřeboval podržet, a princi se těžko něco odmítá, tak teď tu stojím jako trubka a držím lebku.
Z pěti minut je deset, pak patnáct a půl hodiny.
Hamlet se nevrací.
Začíná krápat.
Tak jdu s lebkou domů a říkám si, co s ní.

Ukáže se, že se spolucestující lebkou máte v autobuse víc prostoru.
Když ji omotáte světýlky, dělá zajímavé efekty na zdech.
Je dobré těžítko, ale někdy zanechává na stránkách otisky zubů.
Hlavně u hororů a thrillerů.
Občas s ní vedu monolog.

A Hamlet se pořád nevrací.

„Být, či nebýt, toť otázka!“

„Ehm… hele, kámo…“

„Je důstojnější zapřít se a snášet surovost osudu a jeho rány, anebo se vzepřít moři trápení a skoncovat to navždy?“

„Jo, navždycky. To si myslíš… a pak přijde nějakej blbec a začne s tebou mávat.“

„Zemřít, spát… Spát… a navždy ukončit úzkost a věčné útrapy a strázně, co si můžeme přát víc?“

„Třeba… aby nás nikdo nevyhrabával?“

„Neboť kdo vydržel by kopance a výsměch doby…“

„Odpočívej v pokoji se tomu říká.“

„…znesvěcenou lásku, nadutost úřadů, ústrky…“

„Ty budeš trochu histrijón, co?“

„Kdo chtěl by nést to břímě…“

„Proboha zabte mě někdo znova!“

Střih.

Překrásná dáma v bílých šatech. Ve vlasech větvičky a listí, tráva, hlína... a drobná včelka.

Střih.

Voda.

Střih.

Velké lidské oko.

Bleděmodrá panenka, vytřeštěná bulva, s drobnými červenými žilkami, z kterých se rozlévá krev.

Nad hlavou vlnící se nebe. Zbytek slunce. Vážka s křídly modrými jako šlechtická krev.

Střih.

Víčka zakryjí stín pod očima umírající. Klesne ke dnu, a pomalu se propadá vlnícími se říčními řasami až na samé písečné dno.

Ne, neodplouvá po hladině.

Její mysl, těžká jako kámen, ji stáhla do hlubin.

Střih.

Život, obtočený mrknutím lidského oka milovaného, řasy řežou, šílenství utichá.

Ofélie už není.

Střih.

Buď zdráv, francouzský králi.

Tvoje manželka je mrtvá. Ten, kdo to udělal, a ten, kdo mu to poručil, jsou taky po smrti, stejně jako značná část královské rodiny a dvora. Pohřbíme ji v naší královské hrobce.
Četl jsem, že za podobných okolností bylo malé a mírumilovné Dánsko obsazeno norským králem Fortinbrasem.
Byl bych Ti opravdu vděčný, kdyby ses tím neinspiroval. Potřebujeme se vzpamatovat z prožitých hrůz a dopřát zemi klid.
S pozdravem

Edgar, nový král Anglie

„Můžete to někdo přeložit do diplomatičtiny?“
„Myslíte zmačkat, zahodit a napsat úplně jinak, Vaše Veličenstvo?“
„Zřejmě ano. Jsem rád, že tu přežil někdo inteligentní.“

Nikdy, neber, nikdy, nikdy, nikdy. Co je to jméno? To, čemu se říká Chanel, pod jiným jménem vonělo by stejně. Když do nás píchnete, neteče z nás pivo? Koně! Spěchám! Království za koně! Je to, co vidím mířit sebou, snad dýka? A jílcem ke mně? Žije-li láska z daní, hrajte dál, přemírou tónů přesyťte mou touhu. Sluchu, i ty? Tak padni, Caesare! Celý svět je jeviště a všichni lidé na něm jenom clony. Jestli jsme se nelíbili, pomyslete si na hoďku, že jste tady jenom spali a my všichni se vám zdáli. Veselou nebo smutnou? K zimě se hodí zuby.

Můj drahý bratře, proč vésti marný spor,
o pár pozemských statků, o hrad, a naši zem?
Jsem přeci dalek být marnivý tvor,
jsem přeci dalek být svázán řetězem
světa, her, trůnu, buď tytéž ctnostný muž.
(A ne-li řekneš, tak zemřeš železem,
či v ucho tvoje vetkne se můj nůž.)

Ty pravdu díš, že hněv náš marný jest,
však prvý z rodu byvše zrozený,
já nechci válku s bratrem milým vést,
snad dočkáš se po smrti odměny
za pokoru a skromnost. Tak, a konec slov.
(Snad nesrazí mne, hlupák bezcenný,
já dělit s ním se nechci, to dřív mne sejde rov!)

Giacomo má v té truhle málo místa.
Sylvie čte dopis od Jessiky, které se podařilo utéct. Díky za rady!
Yorickovi někdo šlape po hrobě.
Jindřich V. si chtěl jenom odskočit za stan, ale pořád na něj někdo mluví.
To je randál, jako by tudy šel nějaký krajinný prvek, pomyslí si Macbeth a obrátí se na druhý bok.
Isabela neví jistě, jestli je ve své posteli ona sama. Helena jí doporučuje prstýnek jako poznávací znamení.
Richard III. si omylem cvakl vlastního jedu. Má halucinace.
Julii někdo mózuje pod balkonem.
Speed-dating v athénském lese se moc nevyvedl. Osel by to zvládl líp!