Nazvučit a hrát

Bodík je bodík...
Pod pódiem osamocený Adolfek s pivem v ruce poguje do ticha. Klub je zatím až na pár věrných prázdný. Účinkující běhají do zákulisí a zpět a tváří se důležitě.
„Nechceš pomoct?“
Bicman přešlapuje nad rozloženou bicí soupravou.
„Děkuju.“
Zpěvačka pokrčí rameny a nechá se Adolfkem pozvat na panáka.
„Začneme s klimprem,“ huláká zvukař ze své lóže.
Klávesistka úspěšně doputuje přes kabelové moře ke stolku a uhodí C-dur. Netrefila se, naštěstí jsou reproduktory dosud němé.
„Jsi zapojená?“ ušklíbne se kytaristka.
„Jsem, ale nehraje to!“ Na důkaz hrábne do klapek a málem ohluchne na pravé ucho.
Tentokrát měl koncert jen hodinové zpoždění.