Bez obalu

Na scénu plnou doutnajících karavanů přichází James May. V ruce má loutnu a rozehrává tklivou melodii.
JM: Když jsem byl malý chlapec, na čepici nosíval jsem střapec, já sníval jsem v noci potají o tom, co normální kluci neznají.
Zpoza hromady kouřícího šrotu vylézá Richard Hammond. V ruce drží kytaru. Velmi rozpačitě brnká do strun.
RH: Když jsem byl ještě hoch, říkali mi Richie, zlatíčko, věnuj se umění obrazů a soch, a kladli na srdce zdravíčko.
Scéna se otřásá mohutnými výbuchy. Z hustého dýmu vystupuje Jeremy Clarkson. Basovou kytaru drží v ruce jako prase kost a ani se nesnaží předstírat, že na ni umí hrát.
JC: Už když jsem se narodil, šlo mi o jedinou věc - abych se na světě nenudil a neskončil jako nějakej švec. Nic proti ševcům, i tohle řemeslo je záslužný. I když bych radši pošel na tyfus, než žít z takový almužny.
JM, RH, JC: My máme práci snů a až do skonání dnů, podpalovat budem obytné vozy, z kdečeho dělat si kozy, porušovat pravidla, z automobilů stavět plavidla a společenské konvence zavřeme do kredence.
Ze stropu se snáší Stig, buší do helmy a zpívá o kráse nahé pravdy.
Jeho zpěv slyší jen kočky a netopýři.