Engelandsbergan

Svět je tuhle noc tenkej a zrovna v tomto místě můžou vylízat bytosti Mezisvětí. A ty to jsou. Nejvíc tam blikotají ohniváci. Snaží se prohlodat ten kámen.

Není nenapravitelných kopanců, pokud je člověk objeví před poslední korekturou!
Držím ti palce.
Taky jsem už nejednou spárovala drabblíky a povídky. Buď mám věc čerstvě hotovou (a píšu z ní drabblové bonusy, které pak fungují jako spoilery, protože věc ještě není na papíře a venku; ono to trvá od odevzdání asi rok), nebo si osahávám v drabblích motiv nebo linii a pak v povídce zjišťuju, jak to vlastně bylo v širším záběru.
Tadyto je úplný unikát, totiž moje nejoblíbenější (a otevírací) scéna z rozpracované, ale na chvilku odložené věci. (Kiksla mi tam jednoduchá datace a já se zasekla na tom, jak čtenáři co nejbezbolestněji podsunout, kdy se věc odehrává, a nepoužít přitom náš obvyklý letopočet, protože postavy ho tehdy buď neznaly, nebo aspoň nepoužívaly, jelikož nepatřil k jejich kulturnímu okruhu. Vtip je v tom, že mi Karel Veliký žije o 50 let jinde, než bych potřebovala. O 50 let později. A ty předchozí francké panovníky si lidi jen tak nevybaví. A toho pravděpodobně dánského, ale taky možná švédského nebo norského lokálního, ale taky možná významnějšího, legendárního, ale zmíněného ve dvou oficiálních historiích, panovníka, na jehož dvoře průšvih začne, tak Karel Veliký už nezažil, ani kdyby ti legendární panovníci byli tři se stejným jménem, a tudíž mu na dvůr nemůže vyslat poselstvo. Tak. A tam visím. :-)) Poselstvo tam nepotřebuju, chybí mi ta známá a snadno pro laiky datovatelná historická postava.)