Pohled na mrtvé mě kdysi děsil. Teď mě těla nechávala lhostejným. Smrt byla součást života, nic víc, nic míň.
Přesto, když jsem uviděl tu dívku, mě to nějakým způsobem zasáhlo. Bílá kůže, zpuchřelá a rozežraná solí, zářila jako jitřní paprsek na tmavých balvanech vlnolamu. Dlouhé rusé vlasy se pravidelně vlnily v nekonečném rytmu moře. Zelená mořská tráva cudně zakrývala malá ňadra. Doširoka rozevřené oči odrážely tyrkysovou vodu.
Z úst vyběhl malý krab. Další ožírali dívčiny prsty. Hlad korýšů zanechával na mrtvolné kráse rozšklebené stopy.
Možná bych měl zavolat policii. Nebo ne, nechám to na někom jiném.
Přece jen nemám doklady.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Kupodivu...
Faob
... nakonec právě ten krab vyvolal děsivý obraz na břeh vyvrhnuté mrtvoly moře! Pěkné a sugestivní!
Tak by aspoň mohl zavolat
Tenny
Tak by aspoň mohl zavolat někoho, kdo má doklady, ne?
JInak teda běhá mi z toho mráz po zádech, brrr.
Brrr. Bude pokračování?
neviathiel
Brrr. Bude pokračování?
Pokračování nevím, ale letos
Macalaurë
Pokračování nevím, ale letos je to všechno vlastně jeden příběh poskládaný z nechronologických fragmentů.
Úplně mi to evokuje dekadenci
Skřítě
Boudelairovu Zdechlinu. Ta se mi ale vyloženě hnusila, tohle zní mnohem líp :-) Co že letos preferuješ prózu? Došly rýmy?! :P
Za povídku dávám kachnu a palec nahoru :-)
Rýmy nedošly, určitě ještě
Macalaurë
Rýmy nedošly, určitě ještě nějakou poezii napíšu. :)
Ale letos mám v plánu čtenáře více seznámit s autorem. :)
JAK se tam vůbec vzal?
Rya
JAK se tam vůbec vzal?
Moc dobré.