Přerušený odpočinek

Tou dobou bylo ještě na večerní procházky pod hvězdami chladno, takže, i když je Mína měla ráda, seděla schoulená v křesle u krbu a hřála se.
Když už téměř spala, donesl se k ní útržek nedalekého rozhovoru:
"...chytneš ji..."
"...spí..."
"...bránit?"
"...žádnou šanci!"
Plameny krbu mezitím vytvářely na stěnách nevídanou hru stínů. Skoro to vypadalo, jako by několik osob tančilo jakýsi podivný tanec. Danse Macabre na nějž s posměšným smím prosit přizvou brzy i ji.
Dále neváhala. Vymrštila se a utíkala pryč co ji jen síly stačily.
"Ta zatracená kočka zas utekla. Takhle ji nikdy neodblešíme", zaslechla zdáli unavený hlas.