Ze života kocoura Fufána

Fufán, briťák s rodokmenem, se válí na podlaze. Slunce se pohnulo na své denní pouti a jeho oblíbené místo po oknem již není vyhříváno. Kot na mě významně hledí zlatýma očima.
"Ani na to nemysli!" odpovím.
Tlapička smutně natažená za mizejícím zdrojem tepla. Mňouknutí.
"Zvedni tu svou vykrmenou zadnici a posuň se," zkouším to.
Ne. Daleko. K mňouknutí se přidá Ek! Ek!
"Ty zmetku líná, tlustá!"
Jako vždycky to vzdám. Přejdu pokoj a posunu toho parchanta ručně na čtverec slunečního svitu. Zlaté oči se zablýsknou. Usne téměř vzápětí.
"Ani stěžovat si nemůžu, protože tohle by mi nikdo nevěřil," pomyslím si.

Tou dobou bylo ještě na večerní procházky pod hvězdami chladno, takže, i když je Mína měla ráda, seděla schoulená v křesle u krbu a hřála se.
Když už téměř spala, donesl se k ní útržek nedalekého rozhovoru:
"...chytneš ji..."
"...spí..."
"...bránit?"
"...žádnou šanci!"
Plameny krbu mezitím vytvářely na stěnách nevídanou hru stínů. Skoro to vypadalo, jako by několik osob tančilo jakýsi podivný tanec. Danse Macabre na nějž s posměšným smím prosit přizvou brzy i ji.
Dále neváhala. Vymrštila se a utíkala pryč co ji jen síly stačily.
"Ta zatracená kočka zas utekla. Takhle ji nikdy neodblešíme", zaslechla zdáli unavený hlas.

„Pst!“
„Co je?“
„Fufán. V kuchyni.“
„No a?“
„Předstírej, že ho nevidíš!“
Facepalm. Co je to za blbost? Proč nemám ve vlastní kuchyni vidět vlastní kočku?
„Tak ať, já chci kafe.“
Potřebuju probrat, takže rázně vejdu do kuchyně. Probírám se i bez kafe. Fufán se rozpíná mezi stolem a křeslem. Zadníma nohama se drží křesla, nohy přední balancují na hladké překližce. Těsně mimo jejich dosah je miska oliv, cíl zpackané loupežné výpravy. Fufánův cemr se pohupuje jako balón asi metr nad parketami. Fufán sám nepřítomně hledí z okna.
Tiše si udělám kafe.
Tiše odejdu z kuchyně.
"Tohle se nestalo."
"Nestalo."

Fufán je odchycen, zvednut a muchlován. Tváří se u toho jak řezník Krkovička na vegefestu.
„Koukej, jak to nenávidí, to je legrace!“
Zabořím nos do kožichu. Vzápětí se rozkýchám.
„Sakra, Fufáne!“
Jemné fufání chlupy lítají všude, mám je na brýlích, ve vlasech, zřejmě i v uších a hlavně v nose. Jak to psali na Wikině? Jemné husté srsti britských koček bylo dosaženo trpělivým mnohaletým křížením s peršankami. Tak díky!
Postavím Fufána na zem. Ohlédne se naposledy se zhnuseným výrazem – copak jsem nějaká kytka, aby se ke mně čichalo? – a odvalí se.
Budiž. Máme přece kočky dvě.
„Čikatilo!“
„MRÁÁÁEEEIIIÉÉÉÉEEIIEEEEEEEEEGHHHHRRR??“
„... ale nic.“

Fufán nemá pochopení pro střídavou péči, a proto strávil svůj první pražský den zasunutý pod postelí a skrz naskrz prodchnutý nenávistí vůči mně, přepravce, dálnici a vůbec celému světu.
Druhý den si uvědomil, že má hlad.
Třetího dne se vydal na průzkum nového teritoria. Čtvrtý den mu patřilo.
Pátého dne pak konečně přišla ta chvíle. Chvíle, kdy si s definitivní platností uvědomíte, že žijete s kočkou. A že už to s vámi bude navždycky, ať uděláte cokoliv.
Ano, mluvím o první várce kočičích chlupů v čaji.
Nevím, jak je tam dostal, ale byl to Earl Grey. Koneckonců, Fufán je Angličan.

„Fufáne, medvídku, kdepak jsi?“
Pobíhám s krabičkou kočičích granulí po bytě a chrastím. Na ten zvuk přece vždycky přišel. Tentokrát nic.
Opravdu si myslíš, že jsem tak jednoduchej?
„Fufáne, dostaneš dobrotku! Prakticky kočičí obdobu Sachrova dortu!“
Kamaráde, tak takhle bych to rozhodně nenazval.
„Buřtikocoure, vylez! Ňam!?“
Jen si klidně dej.
Přešlapuju v kočkuprostém obýváku a uvažuju, kdo to zvíře tak nechutně rozmazlil. Žere zásadně výběrovky, každý večer si dává kapku panenského olivového oleje, jednou týdně bio vejce a lipánka… Od koho se naučil chtít jen to nejlepší?
Naposledy zachrastím. „Víš, co by za to pouliční kočky daly?“
Vím. Seknutí drápem.

Kočičí sněm kdesi na úsvitu dějin
„Naším cílem je soustavné týrání člověka,“ hřímá duch kočičího jazyka, usazený pohodlně na obětním kameni. „K tomu nám pomáhej slabika -ek-!“
„Ek?
"Ek ek!!“
Mocný hlas stovky kočičích hrdel rezonuje nocí.
Současnost
Na polštář mi přistane chlupatá dělová koule.
"Ek," vlísává se.
„Copak, buřtikocoure, už máš hlad?“
Vstanu a hodím Fufánovi něco na misku. Ani se na to nepodívá.
„Ek.“
„Plný záchod?“
Nikoliv.
„Ek!“
„Tak chceš na balkon?“
Nechce, zima.
„Ek!“
Začíná mě štvát. "Tak co prudíš?"
„Ek!“
"Fufáne, já se z tebe zblázním!"
"Ek! Ek!"
Proč mám dojem, že se ta kočka usmívá??

"Hydrofobní Mejdlo zahraje skladbu speciálně pro vás!" Konferenciérka se odkutálela do zákulisí, na scénu naklusalo Mejdlo. Bublání basy, kvílení kytary a zvuk zvrhnutého náklaďáku šrotu - Brajgl ve vrcholné formě.
Pod pódiem Áďa stíhala Pepanka; pokoušel se skrýt mezi pogujícími elfy. V koutě se Q dusil pralinkou. U baru do sebe Dude lámal panáky. Smečka slasherek mlsně obhlížela kapelu a kocour Fufán vše sledoval bezpečně přes webkameru.
Náhle ticho. Pohledy Mejdloboys se upřely na zpěváka.
"Co zase, kurva?!" hlesl Sidol.
"Magore!" zaryčel kytarista. "Napsal jsem - jdem, tak pac a pusu, ne - jsem jen placka hnusu!!!"
"Dyž to byl pak hovno punk..."

Něco začalo škrabat na dveře.
Čitu se šel podívat a člověk taky. Já jsem jim kryl záda. Za dveřmi se kymácel tvor s ulepenou barevnou prachovkou na hlavě. Táhl za sebou zubaté zvíře.
"Jsme doma!" zahučel. "Pepanku!"
Sesypal se a začal chrápat. V tu chvíli se objevili další tvorové a táhli ho pryč: "Tyvole, Brajgle, tohle neni tvuj byt!"
"To neni ani tvůj barák, vždyť jsme v cizim městě!" ozývalo se ještě ze schodiště.
Člověk zavrtěl hlavou.
Moc nevrť a koukej dostat uvízlého mne ze škvíry za botníkem. Čitu se na mě posměšně šklebí. Přizdi-co? Na to snad nedojde!
Pomoc!

"Co to sem táhneš? Aha, ten plebejec Čitu se na to chytil, škrabadlo. Pchá... Křesla jsou křesla. Jestli chceš, aby z téhle transakce něco bylo, koukej vytasit aspoň Chippendalea.
A tohle znamená co? Budeš si vychutnávat křehoučkou rybu a já mám žrát granule?! Přihoď kapsičku a já si to promyslím. Přihoď dvě a budu nakloněn vyjednávání.
Hmmm... kočičí pelech? Ani nápad. Dobře víš, kde se mi spí nejlépe. A tobě to prospívá, aspoň nenastydneš. Jo, holenku, na mě si-
Čitu?! Je to moje miska, kterou jsi právě vymetl? Za to zaplatíš!"
A obchodník Fufán se těžkopádným cvalem pustil za zlodějem.