Každoakční střípky

„Proboha, co jsem komu udělala?“ procedila skrz zuby.
„Nó... zapomněla jsi víčka, zakazuješ nám hrát -“
„To nebyla žádost o odpověď!“
„Přiveď prosím tě ostatní.“
Potutelný úsměv. „Můžu to brát jako povolení vlízt na hradby?“
„Cože?“
„Ostatní hrajou na honěnou. Na hradbách.“
„Nemáte ty kameny čistě náááhodou odklízet?“
„Však je odklízíme... tady do tý naší nový pevnosti.“
„Takže máte volno, za půl hodiny sraz na prolejzkách.“
Zablýsknutí v jejich očkách.
„Ale žádná zabika!“
„A co 'Zabij svoji Sofii'?“
Hluboký nádech. „Tak jinak. Žádná hra se 'zabi' v názvu, jasný?“
„Kdo si dá brutalbal?“
Někdy přemýšlela, kdy přesně se chtěla stát vedoucí...