Ten, kdo diktuje, má mluvit plynně a nekašlat

(Pozn. I: Věnováno schovanému Lemurovi a Vlčce :))
(Pozn. II: Sova občas není sova)
„Tak pojď třeba do divadla!“
„Nemám chuť poslouchat!“
„Co varieté?“
„Nevydržel bych se dívat.“
„To je dobré. Cos říkal u divadla? Nemáš chuť – „
„Poslouchat.“
„Poslouchat. Opravdu, někdy míváš hroznou výslovnost, Bosie. Zkus mluvit plynně, prosím tebe. Nedbalá výslovnost nutí diváky, aby dávali pozor, a to je obtěžuje. A nekašlej!“
„Jak já mluvím je dočista moje věc, stejně jako můj kašel!“
„Nepochybně, ale já tu píšu hru a tvůj kašel zrovna trochu ruší.“
„Hru? Vždyť jenom zapisuješ, co říkám!“
„Ano, ovšem doufal jsem, že si toho všimneš až ve třetím dějství. Dělej jakoby nic. Kde jsme přestali… Nešel bys do klubu?“